Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

středa 7. září 2016

Obraz smutný slečny

Mám takovou velice zvláštní náladu a ten potvora Youtube mě zase, znova, tudíž opakovaně, velmi přesně vyhmátl. Jen je v mém případě nutno udělat genderovou výměnu v následující písni.

Obraz smutný slečny


Celý tenhle příběh začíná v minulém (Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (35.)) a předminulém týdnu, kdy jsem se cítil mizerně a kopal kolem sebe, až jsem si to musel sám sobě vyhodnotit a říct si: Musím pár lidem říci PROMIŇ... V tuhle chvilku je jich už o pár kousků méně...

Ale jak říct "promiň" sám sobě a hlavně z jakého důvodu? To netuším, ale je mi jasné, že jsem začal chodit v kruhu, jak mi připoměla I* právě v onom příspěvku. A prý "před rokem jsi to měl taky"...

Žel podle blogu jsem to měl už před dvěma lety - např. viz tento příspěvek [ Bez názvu ], loni jsem to podle blogu asi přežíval lépe, i když zrovna tohle by měli hodnotit jiní - ne já..

Obdobné je to se sny - tam mám také pocit, že poté, co se mi povedlo situaci ustálit (např. sny s revizory, pro porovnání rok 2015: Kočka revizorkou oproti roku 2012: Šedesátkrát na černo? Proč ne dvaašedesátkrát?) ale prostě pocitově nepostupuji dál.

No a když se k tomu přidá smutek z kvality pracovního prostředí v práci a dění kolem přátel, kamarádů a kolegů, jsem prostě smuten, že nějak nevidím moc štěstí, klidu radosti... Jako by mi nefungovaly růžové brýle...