Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

sobota 3. září 2016

První únikový sen s F*

Po dnešním ránu mám již druhý sen s F* a tak je načase sepsat ten první...

Pohybuji se s partou lidí, batůžky, karimatky a spacáky na zádech, a pohybujeme se spíše mimo oficiální cesty a silnice. Proč tomu tak je v tuhle chvíli netuším, ale po chvíli je jasné, že je potřeba udělat očistu. Náš vedoucí nás zavede do budovy, která mi až přespříliš připomíná prostory jednoho z mých bývalých pracovišť, jež je nyní předěláno na hromadnou koupelnu plnou sprch.

Okamžitě se jdeme mýt a kdosi se tváří že by chtělo přitopit. Ukazuji mu na vypínač, o kterém vím, že je od fukaru (dávajícího teplo) a dotyčný to úspěšně vyzkouší. Jenže...

Po chvíli na nás vletí ostraha a pořvává na nás, jestli máme propustku a kdesi cosi. Pochopil jsem, že jsem se napojil na špatnou partu, která mě táhne dolů a podařilo se mi odpojit a uniknout. Bohužel to není úplně čisté, protože prchám přes střechy.

Ale nechci to dělat dlouho, protože je načase připojit se k hlavnímu (=čti: k bezúhonnému) proudu lidí uznávajícího zákony. Takže střešním oknem vlezu do ooooooooooooobrovské dvoupatrové budovy a tvářím se, že sem patřím. A jak tak potkávám další své kolegy a kolegyně ze svých bývalých pracovišť, jedna z nich pronese, že jde na úřad práce. Otočil jsem se po ní a zjistil, že jsem dveře vedoucí na schody do jiné části budovy přešel. Ono tak bodejť by ne, když dveře mají označení "A036", kdo má vědět "vocogo", když nejsem místní, že?

Na úřadě jsem si vyplnil formuláře a následně zjistil, že mě má vyřizovat F*. TO už jsem se usmíval, protože mi bylo jasné, že se za mě postaví a pomůže mi z toho marastu, v nímž jsem ve snu, vždyť mě zná. Vstala od stolu, že mě pro mě nic neudělá a odešla kamsi dveřmi.....

To zklamání, které se mi usadilo na duši trvalo jen chvilku, než jsem si přesedl k úřednici jiné, postarší, (hodně vzdáleně připomínající E*M*, jež má s F* v reálu letos taky nedobré zkušenosti) a té ukazuji něco z mé psané tvorby, co jsem si vydal nákladem vlastním a jen necelých deset sekund ji ukazuji cosi v jednom z výtisků. Paní se usmívá, v očích má vlhko a já také, protože vím, že jsem za vodou...

Sen šťastně skončil a já se s tímto pocitem i probudil. Ale hořkost zůstala - F* e za mě nepostavila. Tahle situace ale vznikla z mého skutečného pocitu (ale bez reálného podkladu) na táboře spolku, jež se zde na blogu nejmenuje. Můžete hádat z jakého pocitu...