Takže to celý týden bylo o přípravě na narozeniny - uklid, nákupy zásob, ale také slavení. Tím pádem vzala opětně za své kafárna...
Ve čtvrtek proběhla první, předsunutá, oslava. V pátek jsem uvažoval o tom, že si vezmu volno a na tajňačku pojedu na akci MM předčasně a v cílovém městě si konečně (po dvanácti letech) projdu všechny pamětihodnosti o dalších pamětihodnostech v okolí nemluvě. Samozřejmě jsem to neudělal, práce měla přednost...
Vyjel jsem v poklidu a jel po tradiční trase až do poslední třetiny, kdy jsem si usmyslel, že se vyhnu objížďce na jedné ze silnic, která je dle slov místních šílená. Současně jsem ale nechtěl jet po tradiční "únikové" silnici vyhýbající se velkým městům. Takže jsem jel jinak a tvářil se, že mě Googlí navigace protáhne mimo ony objíždky.
Nadával jsem jako skoták, protože mě sice dokázala vyvést mimo dvě objížďky, ale do té třetí mě nahnala takovým stylem, že jsem vletěl na rozestavěnou silnici. Směrovost objížďky se totiž změnila a navigace to nevěděla. Navigace totiž navíc tvrdošíjně odmítala přijmout fakt, že jsem se otáčel a jel kousek zpět, až jsem našel malou okresku, kdy se navigace opět chytla. To už byla napojena i na powerbanku, protože se mi ke všemu ještě vybila..
Pískání soutěží na budově jsem se pro letošek vzdal, částečně i kvůli strachu z kovidu, ale kdo čte můj blog pravidelně, ten zná článek z roku 2018 - Jen pro otrlé - a já nemusím nic dodávat. Samozřejmě je tu na blogu slovně popsaných více let, ale ten zvolený rok 2018 považuji za nejhorší.
Každopádně jsem v pátek pomohl nalosovat - hezky pěkně ručně, počítač ani tiskárnu jsem nedovezl. (Tedy počítač ano a je odsud natočeno jedno SIMT video) a pak nechal kamaráda J*Kr odřídít první část první disciplíny a já sám napínal sítě na volejbalových a nohejbalových kurtech. Ani jich nebylo moc, dost se jich stihlo natáhnout ještě před mým příjezdem...
Slunečné počasí umožnilo jít v sobotu na venkovní sporty no a protože bylo letos málo týmů (covid a povinné testování, anebo pozdní vyhlášení akce??? nebo obojí?), šlo to až tak hladce, že jsme si mohli dovolit se na hřištích my rozhodčí prostřídávat - vždy byl v podstatě jeden zcela volný.
Takže jsem mohl odběhnout až na tři hodiny, (další dva kolegové stejně) a vydal se nafotit jedno místo v místním parku, odkud mám sen s elfy. Samozřejmě jsem ho, snad jako pokaždé, pracně hledal, ale od loňska či předloňska mám už ten správný grif, takže v podstatě hned napoprvé ono místo našel.
Místo je v parku a jsou to schody vedoucí "odnikud nikam", dalo se ale očekávat, že se změnilo...
 |
| Schodiště - červenec 2020 |
... a letos to bylo opět jiné...
 |
| Schodiště, září 2021 |
Zajímavostí je, že nemůžu najít úplně původní fotku ještě i s trním z růží, která nejvíce odpovídala mému snu, u první z "dnešních" fotek nemůžu najít rok vzniku (UPDATE: vznik červenec 2020 těsně před začátkem tábora spolku, jenž se zde na blogu nejmenuje), ani její originál... Každopádně mě od onoho snu místní úpravy čím dál tím více odvádí - poprvé jsem o tomto místě psal před 11-ti lety: Žamberk: Astrální cestování mezi parkem a sokolovnou
