Předminulý víkend jsem měl možnost strávit u kamarádů v domku u řeky Sázavy a protože vím, jak se u nich špatně parkuje a byl i trošku líný řídit nějakých 200 kilometrů a přes Prahu, zkusil jsem použít vlaky a autobusy a najít si nějaký spoj. Kamarádka mi to schválila ale čertila se, že budu vlakem X krát přestupovat a navrhla mi pražský příměstský autobus číslo 382 s tím, že pro mě dojede do městečka Sázava, kde tenhle autobus končívá. (Dle jízdního řádu některé spoje končí dříve)
Dojel jsem do Prahy, hupsl na metro, podíval se okamžitě z otočky na plánek metra, protože si věčně nepamatuji jaká přestupní stanice je určená pro jakou trasu metra a pak byl hodně dlouho v klidu až do okamžiku kdy jsem dojel na stanici metra Háje.
Kdo si pamatuje mé nejprvnější příspěvky se štítkem "sny", ten ví, že jsem tu měl nějaké sny i s astrálním cestováním. Tentokrát jsem ale musel použít jiný výlez z metra, který vedl k příměstským autobusům. Nemusím podotýkat, že jsem narazil opět na jedno místo, které jako bych měl znát - na "nádraží" byly dřevěné stánky vietnamských prodavačů, do kterých mohl člověk vejít a nakoupit si. No vejít - kdybych vešel tak bych asi utrpěl klaustrofobický šok :-)
Tohle místo mi tedy známé přišlo, ale nějak jsem si neuvědomoval, že bych tady měl nějaký komplexní sen, to přišlo později. Jediné, co mě teď trápilo bylo to, jestli si mám koupit jízdenku v automatu, nebo až u řidiče, ale rozhodl jsem se že v tomto případě zaplatím u řidiče, protože takhle jeho společnost dostane peníze ihned a ne až za X týdnů od organizátora PID (= pražské integrované dopravy). V obou případech bych platil 44Kč, ale mám dojem, že v druhém případě by onen provozovatel dostal o maličko méně...
Díky tomu, že můj první autobus a pak i metro mě přivezlo sem na Háje dost brzy a já neměl chuť dělat průzkumy okolí, nastupoval jsem následně do dlouhého kloubového autobusu jako třetí a se mnou dalších dobře 55 lidí, což mojí pozornost ukolébalo. Nikdy jsem neměl žádný sen v kombinaci, že já sedím a autobus je přeplněný - na dalších zastávkách v Praze se ještě navíc přistupovalo. Když pak autobus z pražských uliček vyjel na silnici č. 2, jenž vede do Kutné hory, tak mě to ukolébalo dokonale - tu silnici znám, hodinky signalizovaly že budu v autobuse sedět ještě přesně hodinu a tak jsem v autobuse spíše pospával. Vždy, když se otevřely dveře pro výstup pootevřel jsem jedno očko a napnul jedno ouško, autobus měl totiž stejné hlásící zařízení jako mají autobusy a tramvaje ve vnitřní Praze. Jen na rozdíl od tramvají musel řidič drcnout do tlačítka na pokladně (resp. správně bych měl říkat "na řídící jednotce" ) aby mu to odhlásilo zastávku.... Lidí postupně ubývalo ...
A najednou řidič strhl řízení doprava a hamstnul na brzdu. Odhlášenou zastávku a vystupujícího člověka jsem zaregistroval se zalepenýma očima a věru měl jsem co dělat abych si uvědomil co vlastně vidím a zažívám. Průjezd mezi domky po úzké silnici, kde měl kloubový autobus problém projet jsem si ještě pořádně neuvědomil, ale když vjel do lesů a silnice se jako had vlnila mezi skalkami, jezírky a potůčky, tak jsem se probral naprosto dokonale. Kam mě to veze? řekl jsem si a nevěřícně sledoval hrstku sedících a se vším smířených cestujících, jenž si rezignovaně četlo nějaké plátky či knížky. Seděl jsem přesně na stejném místě jako v onom snu.....
Věděl jsem co přijde: "Toto je česká linka a jede v utajení, proto kličkuje lesními cestami a nejede přímo. Kdesi v polích bude čekat bílá karosa a pár lidí do ní přestoupí. Tu ale řídí zrádce a do svého českého cíle nedojede. Bude mít vzadu na elektronickém tablu divné číslo, které v našem městě nejezdí. A protože jedeme českým autobusem s německými úpravami, dobrzdí náš řidič tak tak"
Tato situace skutečně nastala. Po pár vesničkách se na naši silnici napojila jiná a po pár desítkách metrů následovala zastávka prakticky v polích a tam už čekala bílá karosa s trojmístným číslem linky začínající čtyřkou. Náš řidič machroval a zastavoval prudce a zvládl to tak, že mezírka mezi autobusy byla stěží 10 centimetrů. Svůj důvod to ale mělo, délka nástupiště udělaného z panelů byla pro dva krátké autobusy v pohodě, on ale potřeboval, aby i zadní dveře kloubového autobusu byly v zastávce...
Pár lidí přeběhlo tam, pár zase zpátky a já v klidu očekával, že vyjedou oba autobusy nastejno a po nějaké stovce metrů uhne doprava a my doleva. A fakt :-) (Na rozdíl ode snu jsem neměl šanci přes stromy sledovat cestu bílé karosy)
Protože následně sedělo i pár dalších detailů, začal jsem přemýšlet nad tím, že bych mohl nakreslit plánek, kterak pojede autobus poslední metry své trasy. Doprava, kousek rovně, doleva mezi domky, pak v rámci jednosměrek s nekvalitním povrchem (proč by němci opravovali cestu k nádražím, jenž oni nevyužívají,že?), uhnout okolo vlakového nádraží a tam pak budu vystupovat na malém autobusáku a přestupovat do přepychového auta bílé barvy. Řídit bude někdo a kamarádka bude dělat ochránce ze sedadla spolujezdce a navede nás správnými cestami do cíle.
To auto mě ale mátlo, kamarádi mají nějakou ojetinu modrostříbrné fabie kombi, jenže když seděl i dojezd na konečnou, tak už jsem brejlil na správné místo, kde mělo stát to bílé auto. Stálo tam a kamarádka nevystoupila z místa řidiče :-) Poznal bych ho i kdyby nevystoupila - SPZtka nebyla ze středočeského kraje. Dotáhla sem totiž svého zeťáka a mého dalšího kamaráda v jedné osobě s jeho autem :-)))
Sen končí tím, že se narvu na zadní sedadlo, kde mám tak tak místa pro sebe (v reálu proto, že vedle mě je dětská autosedačka a kamarádka sedící přede mnou nepatří k nejmenším) a projetím jednosměrek....
Realita ale pokračovala nádherným víkendem, kdy jsem sice chvílema pomáhal ve svahu kopat jámu pro jímku malé čističky (a hlavně odvážet hlínu stranou) a rušil lešení na té straně domku, kde už nebylo potřeba, ale jinak jsem si užil pouštění draků a jiné radovánky bez požití alkoholu. A bez počítače !!! :-)
