Cesta do P* o sobotním dopoledně přes Prahu dopadla přímo skvěle, přeci jen Pražský okruh vede správným směrem a mimo město, takže jsem si pomalu ani nevšiml, že jsem Prahou projel, dojezd do P* zpestřil můj Milosh GPSkový, když mě před P* povozil po poli. Je to stejnak zajímavé, silnice, která byla u P* otevřena již dříve v navigaci nemám, ale okruh, co slouží v Praze necelé dva měsíce tam už je...
V P* nás nejprve přivítala krátkosrstá foxteriéří krasavice, pak má sestra a některé její dospělé děti - ty, které nebyli včera na plese. To jsem vzal v pohodě a bez hnutí brvy, dokonce mě nevzrušilo, že jsem v obýváku nenašel sestřiného manžela, prostě jsem přijal fakt, že není ještě doma a já navíc přijel o hodinu dřív. Sestra také nic nehlásila, jen zaplula do kuchyně a po chvilce dodala kafíčko a pak se omluvila, že dodělává oběd pro nás všechny.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem po pěti minutách šel do kuchyně pro vodu a její manžel kutil v kuchyni řízky a hlídal brambory. Něco jsem zmateně zablekotal, potřásli jsme si rukou (z jeho strany "leklá ryba") a pak jsem vyšel z kuchyně - bez vody....
Hned po obědě jsem na 30 minut "zdechl", kombinace kyslíku a únavy z cesty udělala opět svojí práci a probral se v okamžiku, kdy sestra svolávala všechny přítomné na tradiční vycházku s psíkem. V tu chvíli zjistila, že nemají pod oknem auto a muž do té doby sedící v obýváku nad kafem (holky byly v kuchyni) není přítomen. Omluvila ho tím, že na zahradě musí zazimovat domeček, což je poslední neudělaná práce...
Nemá cenu nějak podrobně pokračovat, vrátil se až za úplné tmy, kdy už se o něj moje mamka strachovala a v neděli odešel brzy ráno, kdy ostatní ještě pospávali a vrátil se na oběd. Dle jeho vlastních slov dělal úpravy na bytě nejstaršímu dítěti, které se z Prahy vrátilo do P* za prací cca před dvěma měsíci...
Nevím, co mu přelétlo přes nos, ale tenhle stupeň ignorance jsem u něj ještě nezažil a o to víc mě to překvapovalo, mátlo a také nakonec urazilo. To, že ne zcela vhodně reaguje na mě, na to jsem si zvykl (a mé další sestry na jeho reakce taky), prostě on byl voják a já se (tehdy) povinné vojenské službě vyhl, on své děti vychovával jinak než .... atd atd.
Ale to, že ani z kuchyně nezavolá ahoj mě a mojí mamce, že se jeho žena dohaduje kde je, že si vše dělá sám a pak je zdrchaný (když mu někdo pomáhá, tak to zjevně dělá blbě) atd atd.
Byl jsem z toho všeho tak zblbnutý, že jsem si zapomněl v neděli při odjezdu zajet k benzínce, takže jsem u Prahy jel po okruhu s rozsvíceným "hladovým okem" (= kontrolka signalizující prázdnou nádrž) a v duchu se modlil, abych dojel k benzínce, což byla ta lepší část, protože jak mě ta situace žrala, tak jsem na rychlostní silnici málem najel dvoum lidem do kufru, protože jsem včas nezahájil předjíždění. Na té benzínce jsem se pak nad kafem musel trošku srovnat.....
Na jednu stranu mě tenhle třetí víkend zklamal, ale na stranu druhou ty ostatní víkendy mají tím pádem pro mě o dost větší význam, kdy se jejich krása o to ostřeji vybarvují, o to víc jsem vděčný za to, že jsem je mohl prožít...
