A tak se jelo touto cestou do Rakouska - jedna z těch cedulí před zeleným palubkovým plotem značí česky psanou tabuli "pozor státní hranice", druhá pak nakreslenou rakouskou orlici). Dům, který je vlevo od silnice (a na fotografii není vidět) by patřil ke včerejšímu popisku částí různých snů z Českých Velenic jakožto úplně poslední český dům, ale to bych odbočoval.
Měli jsme jedno auto (- mé) ale v počtu lidí nás bylo šest, takže jsem tu cestu jel celkem čtyřikrát v obou směrech a tu první jízdu jel dost opatrně s kamarádkou jako navigátorkou a hlídal jsem si kdeco, takže jsem nevnímal nějak moc okolí. Jak se i tak ukázalo, měl jsem ještě nějaké sny z okolí Velenic.
(Malá historická odbočka - V podstatě jsou České Velenice a Gmünd historicky jedno město, ale vznik České republiky v roce 1918 městečko rozdělil vedví)
Ale k jízdě - mám starý řidičák ještě bez značky EU a fakt nevím, jak by se na něj tvářili rakouští policisté - (nový jsem si vyzvedl hned druhý den po Velenicích, už byl hotov) Ale i tak si uvědomuji že tuhle cestu znám, ale při první jízdě se sen či sny ještě nevyplnily do písmene, a proto v popisování poskočím do okamžiku, kdy už je auto po druhé jízdě zaparkováno na nejzadnějším místě na parkovišti a mě už v hlavě poblikává poznatek, že přední část budovy aquaparku i parkoviště jsou nějaké podezřele povědomé. Ale stále jsem nevěděl, co mě čeká uvnitř, má paměť mi to neprozradila.
O to bylo silnější leknutí. Malá hala přešla do prostoru před pokladnami a ta pak přešla do prostoru, kde bylo vystaveno velké množství plavek a toto leknutí přispělo k tomu, že jsem si uvědomil kompletní sen z aquaparku a jak jsem psal před dvěma dny, měl sen "německý" začátek, aby pak nepopsal nic ošklivého...
Začal příjezdem na parkoviště a uvědoměním si, že před aquaparkem stojí dost českých aut. Pohled na plavky mi vehnal do hlavy myšlenku, že prodej plavek po češích, jenž ztratili svobodu v aquaparku, byť se slevou, není příliš košer. Rozhodně to ale musím prozkoumat a zachránitelné čechy zachránit....
V reálu jsme se chvilku dohadovali kdo koupí lístky, když zrovna dnes dopoledne nebyla v pokladně přítomna slečna mluvící česky - prý až 1/3 osazenstva mluví česky, neboť až dost zde zaměstnaných lidí je z čech. A taky proč ne, voda v mnoha bazénech tohoto aquaparku je slaná, takže klima je takové "mořské" a pomáhá s průduškami a to si sem tím pádem zajede kdekdo. Dva z nás mají ve škole němčinu, ale zřejmě se stydí mluvit, takže nakonec objednávala lístky kamarádka F*, protože se nestyděla a narozdíl ode mě zvládla říct "fünf Tickets für zwei Stunden." bez zakoktání ....
Průchod turniketem a svlékání v kabinkách jsem zvládl sám (i ve snu) ale pak, protože jsem si sundal brýle, jsem musel chodil dalších 5 minut za kolegy. U bazénu jsme si našli volné židličky, přehodili přes ně ručníky, abych následně začal akutně potřebovat na WC, takže jsem se pokusil jít po svých stopách zpět až skoro k šatnám. Opět jsem potkával známá místa a samozřejmě při mém návratu k židličkám nebyla poblíž z kamarádů ani noha. Zakryl jsem si jedno oko a prudce zašilhal, čím se mi zaostřil zrak na nezakrytém oku a já s "hrůzou" zjistil, že stojím na stejném místě jako ve snu, kde jsem se rozhlížel ze stejného důvodu. A podobně jako ve snu sleduji nevěřícně odstíny místního osvětlení a jeden kout se mi právě kvůli osvětlení nelíbil.....
Když jsem se tak otáčel kolem dokola, uvědomil jsem si, že do areálu opravdu patří i venkovní ... rybník, k němuž od vnitřních bazénů vedou chodníčky a že jeden z mých snů začíná tak, že se vynářím z vod tohoto rybníku, pobavím se z kamarády a vyjdu klasickou cestou z aquaparku ven. Ale teď v listopadu tenhle sen není aktuální ...
Zorientoval jsem se podle správného - zimního - snu, přestal šilhat a na první pokus nalezl v rozlehlém areálu všech pět svých kolegů..... Byli ve vnějším bazénu tam, kde mi je určil nějaký můj příšerně starý sen "splnil si svůj quest a našels nás" řekla mi F* jak v reálu, tak ve snu (ve snu asi nebylo slovo quest a ve snu to pro mě ještě nebyla kamarádka, ale cizí paní, ale to je detail)
Pak jsem trošku relaxoval v bublinkách uvnitř, ale i venku, jezdil 2x na toboganu ale nedosáhl lepšího času jak 17:40, kolegové umějící vychytat zatáčky a sjíždějící tobogán častěji měli v posledním kole čas 15:04
Pak už to tak super nebylo, plaval jsem později chvíli ve sladkovodním bázénu - klasická pětadvacítka byť jen se čtyřmi drahami a po nějakém osmé délce bazénu mě chytla křeč v oblasti dlaně mezi palcem a ukazováčkem levé ruky (=borelie zalezlá v kloubech mé hlavní ruky, což značí, že na prosincové kontrole nedopadne "borkotest" dobře) Takže jsem si hupsnul do vířivky (teplota vody největší ze všech bazénů, snad nějakých 35°C) pak se vydýchal na židličce na suchu a znovu hupsl do sladkovodního bazénu, jenže tam je voda pro změnu nejstudenější. V kostku ledu málem zmražený jsem musel usilovně plavat, abych ze zahřál a spáchal při té příležitosti nejrychleji odplavaný bazén...
Ovlivněn podvědomě snem, kdy jdu pozdě přes turniket, ten mě nepustí a nemaje mince v místní měně, musím provést nějaké harakiri, jsem šel dobře 15 minut před vypršením limitu do šaten. Stihl jsem se obléknout a pak přišla F* a její mamka. Šel jsem čekat na lavičku za turniket, čímž jsem splnil další část nějakého svého snu, kdy smutně bez jediné euromince mohu jen pasivně čekat a pokukovat na automaty plničké všelijakými tekutinami.
Odvezl jsem následně ty dvě domů a pak jel poslední jízdu pro zbytkové. Protože jsme už z parkoviště odjížděli minutu po uplynutí dvouhodinového limitu, měl jsem obavu že kolegové mohli uvíznout v turniketové pasti a tak jsem poprvé v životě vyfasoval do peněženky desetieurovou bankovku...
Jízda byla přesně jako v onom snu, kdy jsem vyjel ze známé uličky z fotografie a vjel do úzké uličky mezi státy (ve snu se ulička údajně postupně zužovala, aby časem cesta přes hranice zcela zanikla). První křižovatka byla doleva a já jel pomalu a opatrně, někdo by řekl až "pos***ě", v podstatě jsem ji jel poprvé zcela sám.
Neuvěřitelné se stalo skutkem, můj sen spolu s mojí opatrností mě varovaly správně. Kdybych vystrčil čumák do křižovatky rychleji, tak mě sestřelil zprava nějaký rakušák jedoucí rychle za čímsi do Velenic. To mě trochu vyvedlo z míry, takže další kus rovné cesty mezi vesničkami mě zastihuje v nečekaně rychlé jízdě, jako by mě cosi přitahovalo (opět stejná reakce a situace i ve snu.)
Další křižovatka mě hnala doprava na hlavní silnici vedoucí do kopce, ale povšiml jsem si jedné změny oproti minulým jízdám - vpravo u domku stálo auto a dokonce se mu kouřilo od výfuku. A podobně jako ve snu mi nechtíc začalo vjíždět do cesty. "Mě nezastavíš" - zhodnotil jsem to nenávistně ve snu, protože ten "němec" mi chtěl zabránit v cestě za záchranou kamarádů. V reálu jsem jel pomalu, takže jsem měl dost času i klid ucuknout do protisměru a i on si mě myslím všiml.
Cesta pak vystoupala k železničnímu přejezdu úzkokolejky (od pohledu velmi málo používané) se značkou STOP následované křižovatkou, kde se odbočovalo doleva. Pak byla jízda rovně kolem velmi hezky upravené protihlukové stěny (která mě ve snu právě svojí hezkou úpravou udivovala) a přes kruhák na příjezdovou cestu k aquaparku. Kolegové už na mě čekali na začátku parkoviště, takže se můj deset minut starý děs o problému s vyplácením nesplnil.
U přejezdu na STOPce jsem opět zastavil, ale přišlo mi, že jsem jediný idiot, který tu zastavuje :-(
