Hodně jsem o tom všem přemýšlel, protože i tenhle sen je vlastně "jen" o víkendu, který jsem zažil přesně před sedmi dny a to mě přivedlo k jednomu zjištění. Ještě teď po sedmi dnech to nedovedu popsat správnými slovy, protože na jednu stranu mám radost, že jsem na to kápnul, na tu druhou stranu mám v obličeji takový drobný nostalgický úsměv, ale z očí mi kouká smutek, protože to, na co jsem přišel není opravdu radostné.
Přestavte si to sami - je druhá polovina sedmdesátých let minulého století, panuje komunistický režim a já jako malý kluk nejsem příliš šťastnen, rodiče se mi věnují tak jak se mě věnují, ve škole posměšky nejen od spolužáků (do dneška mě bude bolet výsměch učitelky, když jsem jí podal hotový výkres obráceně a ona na mě jedovatě řekla, že jsem hloupý, když nevím, jak vlastně patří). To pro základní představu myslím stačí.
V pátek pozdě večer jsem už neudělal nic, ale sobotní ráno mělo pro mě další překvapení, pohled z okna domku (viz foto 1) a další útržek snu, kdy se smutně dívám na hranici s jakousi zemí (druhá zadních řad stromů) a z nějakého důvodu vím, že nemůžu utéct...
A pak najednou žádné další útržky snů z Velenic, jako by se má paměť vyčerpala, nebo nic dalšího ve snech nebylo, krásné jezírko s hnědým rašelinovým bahnem byl poslední záchvěv, který si uvědomuji, protože jsme se zde jak ve snu tak v reálu o čemsi bavili, z čehož mě mírně bolelo u srdce...
Když tedy zopakuji to, co jsem naznačil v úvodu - v mém dávném mládí jsem chtěl žít lepší budoucnost a tak jsem podvědomě začal ve spánku astrálně cestovat. Podle všeho sem cestoval dost hluboko do budoucnosti, protože to, co se dělo teď ve Velenicích si uvědomit pořádně nedokážu, jako by to byl dávný sen. Postupně jsem se začal smiřovat s osudem a tak jak šel čas, přivíraly se roztažené nůžky reálného a snového času, aby se mi od určité doby tyto sny nezdály. Pak přišla druhá vlna, kdy se mi sny vrátily, ale nůžky zůstaly zaseklé v částečně rozevřené poloze.
Zkusil jsem probrat všechny své sny pár let zpět a našel jich pět (resp. šest, ale ten šestý si nechávám do blogu na zítra), když nepočítám dnes popisované útržky
- Havlíčkobrodské dejavu z března 2009 (ve snu se neděje nic nepatřičného, když odmyslím začátek s čajovnou)
- Jablonecká dejavu z května 2009 (ve snu na konci zaznělo, že jsem přijel o x měsíců pozdě, ale když opět odmyslím "německost", která se ve snu vizuálně neobjevuje, zůstane ono konstatování o pozdním příjezdu. A pozdní příjezd to byl z toho pohledu, že jsem původně měl přijet o pár měsíců dříve, ale kvůli nemoci kamaráda a mé následné vytíženosti se termín vícekrát přesouval)
- Sen nebo Dejavu - Staňkov I., II., III. z listopadu 2009 (když ze snu odmyslíte mé "německé pocity", které v něm jsou, opět je to obyčejný sen)
- Žamberk - I., II. ze září 2010 (kdyby v tom snu nebyl výskok ze zámeckého internátu, zbyl by tam jen pocit nutnosti jít někam, snad domů, pak by to byl stejný sen jako ty ostatní, tedy poměrně přesný)
- Pražské dejavu ze září 2010 - (když odseknu posledních pět vteřin snu ze zahrady, kdy opět uvažuji "německým směrem", je to opět klasický sen, kde se neděje nic nepatřičného
Podívám-li se na tuto pětici snů, tak úplný začátek, nebo konec snu byl "postižen" německostí, ale valná většina snu ukazovala úplně obyčejné dění. A druhý pohled mám zpětný - všech pět snů ukazuje na okamžiky, kdy jsem byl šťastný a uvolněný v klubku svých kamarádů.
I pobyt ve Velenicích jsem si v pátek a v sobotu užíval, zvlášť večery při hraní jedné stolní hry, jenž jedna z kamarádek čerstvě zakoupila, ale tak nějak cítím, že ony části mých snů týkajících se hranic jsou nějaké podezřelé, ale to mě netrápí. Mám-li ve snu kamarády a pak onen sen začnu prožívat v reálu, budu odteď vědět, že mi sen už předem napovídá, že se mám uvolnit a na nic nemyslet, protože mě čeká nějaký hezký zážitek...
A pak přišla neděle a k ní patřící další sen, ale o tom až zítra
