Každý týden si zřejmě musím prožít něco, co není úplně hezkého, zřejmě abych pochopil a neustále si připomínal, že můj život je dost dobrý a mohl by být horší, abych si ho více vážil.
Takže když se mi jakžtakž dařilo v práci (byť k ideálu to má stále daleko), musel jsem být mírně sražen v dračáku, o kterém jsem tu několikrát za poslední dobu psal jako o oáze klidu. Zde se po úterní hře vybarvilo to, jak si někteří hráči váží své reputace, kterou si jejich postava vydobyla a jak se mnozí hráči za ta léta změnili. A také, jak jeden hráč hraje charakter své postavy tak skvěle, až ho ostatní nenávidí (jeho postavu samozřejmě). Dračák nás hraje poměrně malinká skupina a její rozpad by znamenal zánik.
V práci jsem v tomto týdnu měl poměrně pohodu, byť jsem se nezastavil a ruleta přesčasů se nebezpečně roztáčí, ale v pátek byla přibržděná událostí, která byla trošku smutná a trošku radostná - jedna z mých kolegyň se v relativním zdraví dožila důchodu, odpoledne pořádala rozlučku...
Další z rozluček, která se ale teprve bude konat, je rozlučka s bývalým prezidentem Václavem Havlem, neboť v neděli brzy ráno zemřel...
Blíží se vánoce, mám posledních necelých pět dnů dokoupit poslední, nejdůležitější dárek - pro maminku...
