Pokud mohu soudit podle sebe, pohádka Micimutr, jenž v úvodních minutách díky velmi dobře naanimovanému drakovi slibovala, že půjde o výpravnou pohádku, která plně využije přírodních krás lokalit a krás hradů a městeček kde se točilo, tak bohužel, toto se nepovedlo.
Ono se toho nepovedlo více, hned úvod, kdy režisér zřejmě předpokládal, že si lidé přečtou úvod z plakátu -slib drakovi, že dostane princeznu ke snědku - sotva drak přilétl, už mi vedli princeznu....
Osobně jsem se velmi ulekl, když jsem nuceně od televize odběhl, a Libuše Šafránková nebyla v pohádkovém úboru, nýbrž byla v přeplácané místnosti plné nábytku a koček a bavila se s nějakým klukem. Musel jsem se štípnout do ruky, protože jsem si připadal jako ve svých (ošklivých) Divokých snech. Ukázalo se však, že se mi to nezdá, a že to není reklama, ale regulérní součást pohádky.
Uvidíme, co dokáže čas a příští vánoce, jestli si tuhle pohádku některá televize troufne odvysílat, podobně jako třeba včerejší Za humny je drak, jenž je natočena v roce 1982 a stále se na ni mohu koukat znovu a znovu...
Recenze:
- Kamil Fila - Aktuálně.cz - Micimutr chytla od Trošky syndrom redundance
- Jan Jaroš - Filmserver - Micimutr
(Ve druhé recenzi je v komentáři velmi dlouhá reakce režiséra)
