Naposledy jsem pracoval tak šíleně dlouho přesčas, že mi ujel spoj i ve 21 hodin a to byla poslední kapka, takže jsem ve čtvrtek ukončil práci už ve 14 hodin a šel domů.
"Nejzábavnější" se nakonec ukázalo štědrovečerní ráno, kdy mě rozbolel zub tak, že jsem po obědě chtíc nechtíc musel vyhledat zubařskou pohotovost, když mi nepomohl ani lék tlumící bolest. Bohužel jsem měl na výběr Karlovy Vary, Ústí nad Labem a Prahu, vše desítky až stovky kilometrů daleko nebo Záluží., kam se z místa mého pobytu šlo dostat městskou dopravou.
Vědouc, že tam slouží doktor důchodce, který nemá k dispozici rentgen ani další moderní pomůcky (s vyjímkou moderního zubařského křesla) a po minulé zkušenosti, kdy jsem začal mít pochybnosti o jeho zraku, jsem si udělal diagnostiku bolavých zubů sám. Po třech hodinách čekání sic v poměrně krátké frontě jsem se dostal na řadu a pochopil, že se jednak nic nezměnilo a také to, proč přede mnou každý pacient sedí na křesle 15 minut. Doktor totiž každého napíchl a nechal v křesle 10 minut, než injekce začla působit. Zubaři klasičtí to řeší tak, že mají naráz rozděláno několik pacientů...
Nu, zvládlo se to, určil jsem si správný zub, v neděli jsem byl poměrně v pohodě, leč s pocitem, že další dva zuby jsou na pokraji prohlášení za děravé a bolavé....
