V tomto snu si připadám jako bájný druid Balanaros z našeho hraní dračáku.
Už v nějakém dřívějším snu se mi nelíbilo, že jakási modrá oktávie s vozejkem vjela do lesa kam nesměla a dojela si k rybníku, kde majitel zřejmě svlažoval své tělo. Proto jsem tenkrát pár stromků z malých sazeniček podrobil rychlému růstu, takže během minuty dotyčnému značně znesnadnilo odjezd. Mohl odjet, jen by musel naněkolikrát couvat.
Teď v tomto snu si jdu situaci zkontrolovat. Už je tu pár čumilů (druidů?), kteří sleduji evidentně vytočeného řidiče, který cuká autem sem tam. Kdyby býval nebyl vytočen, tak by manévr zvládl, takhle ale jedno z cuknutí přehnal a žblunkl čumákem do vody. A voda začala auto pohlcovat. Řidič se snažil zachytit provaz za tažné zařízení a protože to byl silák, i to se mu mohlo podařit a auto za pomoci dalších vytáhnout, jenže mu pomáhal jen jeden člověk (ostatní jsou druidové), takžře když se proti nim sama příroda spikla a přizvedla jim břeh na němž stáli tak, že jim lano nestačilo a auto sjelo do vody...
Ti dva si sedli na břeh a dívají se do vody, na scénu předstupuji já: "Takže pánové, předpokládá,, že víte. čeho jste se dopustili" říkám jim rázně. "Dále, pokud na mě budete sprostý, pak tu mám nahrávadlo, jenž bude zaznamenávat vaše reakce, na což vás tímto upozorňuji, takže velice snadno zaplatíte deset tisíc, ani nebudete vědět jak". Dívám se oboum do tváře a tvář toho vzteklého poznávám...
Sen pak ještě chvilku pokračuje, ale já se z něj budím s uspokojením, že mám navrch a že jsem svoje poslání splnil...
(Sen se mi zdál v noci ze silvestra na nový rok, na akci s kamarády, z nichž ani jeden DrD nehraje)
