Sen začíná na nějakém náměstíčku, které je dokonale obklíčeno budovami do téměř dokonalého kruhu, volně se tu pohybuje několik lidiček. Je to nějaký výcvikový tábor (jak jsem to poznal?-viz věta z úvodu) a buď je přestávka, nebo probíhá hodina zde na náměstíčku.
Z nějakého důvodu chci jít pryč a dva mladíci mě chtějí následovat, jenže část náměstíčka je přehrazena skleněným plotem s několika dveřmi. Směřuji rázným krokem k jedněm z nich, chybí mi dva kroky, když v tom - PRÁSK! - dveře se přede mnou zabuchují a já nemám sílu jejich mechanismus překonat. "No do háje, ještě tohle do toho ...!!!" zaláteřím, a snažím se rozbít menší okénko vedle, podobně jako mí kolegové. Těm se zadařilo a svým malým otvorem prostrkují jazyky(!) - dva až třikrát delší než lidské a tím se zachraňují. Já to ještě dvakrát zkusím, ale nic. Nemám na to. Prohrál jsem....
Vracím se s kolegy na střed náměstí, kde ke mě přichází muž v béžovém baloňáku a s jízlivým tónem v hlase i ve tváři mi předává malý lísteček (potiskaný jako v reálu jízdenka koupená u řidiče MHD či PID). "Prohrál si, jsi propuštět ze služeb, tihle dva tě vyprovodí" říká a já v podtónu jeho hlasu cítím i to, že je ve skrytu duše rád, že se "to" nestalo jemu. Jo a to předání - vrazil mi ten lístek do ruky a rychle ucukl jako by se mě štítil. Do kapsy Baloňáku mu strkám podobný lísteček se slovy "Tohle předej velitelovi, zezadu je popsaný neviditelným inkoustem" A jízlivě dodávám: "Na zviditelnění mu pomůže citrón" !
Muž je celý pobledlý a neví co má dělat, tuhle mojí reakci zjevně nečekal, jakoby čekal že se sesypu, nebo tak něco, ale že si dovolím poslat lísteček svému (nyní již bývalému) velitelovi a ještě napsanou tajným inkoustem a navrch ještě předpřipravenou... Stojí tam zřejmě dodnes, nevěřícně sledujíc, jak hrdě se svým doprovodem procházím dveřmi, které mě před chvílí vypekly, ale teď se tváří nevinně a jsou otevřeny dokořán.
Se svými průvodci tedy procházím skrz až do podloubí jednoho z domů. To kdysi bývalo totálně průchozí, ale nyní je opět přehrazeno skleněným plotem, který nemá žádné dveře či okna, ale který by se dal s obtížemi přelézt, protože není až úplně ke stropu podloubí. Za plotem je ulice a tramvajová trať...
Odbočka - tento motiv jsem již ve snu také měl a zjevně se mi nechce opakovat chybu, kterou jsem tehdy udělal. Prolezl jsem onou škvírou, ale štěstí mi to nepřineslo, protože jsem tím na sebe přivolal prokletí vyhnance, kterému žádná tramvaj ani auto nezastaví...
"Kdyby tady byly dveře, tak váš úkol by byl splněn" říkám pevným hlasem a snad doufám, že se mládenci na tuto vějičku chytnou, ale kdež pokračujeme dál a vstupujeme do podzemí...
Mám takový dojem, že domy ani náměstíčko není oficiálně z venčí vůbec dostupné...
V podzemí pracují nějací lidé u kartoték a počítačů, ale my tiše procházíme dál a dál, až na nějaký úzký mostek, zakončený modrými dveřmi. Ty bývají z naší strany jištěny visacím zámkem, ten je teď poodendaný a druhá strana si tyto dveře chrání zámkem, vrátnou a ozbrojenými strážnými. Vrátná zmáčkne čudlík a elektronický vrátný mi dovolí otevřít dveře a vejít. Nyní jsem v podzemí a jako by to bylo podzemí nějaké skupiny lidí, která s těmi, co od nich odcházím, nějak moc srdečně nespolupracuje.
V tichosti procházíme kolem obdobně pracujících lidí a dostáváme se do míst, kde zní diskotéková hudba, kam se skutečně dostáváme. Jsme v městské diskotéce vytvořené z bunkru civilní obrany. Přes moje varování, ať se držíme pohromadě se s mými průvodci navzájem ztrácíme. Mě osobně je jedno, jestli se mi v klubku tančících těl mí průvodci ztratili úmyslně, nebo ne. Tady to totiž znám. Je to totiž diskotéka patřící městu Litv* a támhle na druhé straně je šatna poskládána v půlkruhu a kolem ní jsou několikery prosklené dveře vedoucí na povrch do nějakých domů či institucí. Obejdu si všechny dveře a omrknu nápisy, přičemž se zastavím u dveří vedoucí na poštu. Je na nich nápis - otevřeno 5-18 hodin a jsou zavřené, jak jinak. U nich mě zastihne jistá žena (v reálu kolegyně z práce)
Opět odbočka. Tato diskotéka se mi ve snu objevila asi tak pětkrát, takže proto ta jistota v předchozím odstavci. Jasné symboly jsou v tomto místě dvě - vždycky se "zaseknu" u dveří na poštu s tímto nápisem a vždycky mi přijde naproti právě jen a jen tato kolegyně. V reálu je to přitom příjemná osůbka a aktuálně je na mateřské dovolené s druhým děckem.
Po kratičkém pozdravení, mé společenské otázce a odpovědi té ženy se mě pro změnu ptá ta žena: "Ty si teď říkáš (prostředním jménem) HALAKA". Její tón je takový...zlomený...rezignovaný...neumím ho popsat. Má odpověď zní velmi zvláštně: "Ano, už jsme spolu mluvili"
Každopádně z té přemíry vchodů a východů mi nabízí právě ten jeden jediný který se jmenuje "Akrobatický". Jméno nemá jen tak. Schody jsou dělané tak, že jsou za sebou naskládané natěsno latě a ovázané provázky - skoro to vypadá jako rákosový kobereček, pokud bych to přirovnal k reálně existující věci. O kus výše je pověšené lano a kdoví co mě ještě čeká ve výstupu, jenž končí v kanálovém poklopu na náměstí. Pokývnutím se rozloučím, a ....
vzbudil mě úděsně hlasitý zpěv ptáků z naší zahrady.
Nejprve se vrátím ke vstupům do diskotéky. Zřejmě podruhé vstupuji takto zezadu ze sklepení, jedenkrát jsem šel oficiálním vstupem z jedné budovy na náměstí právě za touhle ženou, u které začínám mít podezření že v tomto typu snu vystupuje jako provozní této diskotéky, ne-li jako majitelka.
Východy z diskotéky. Jen jedinkrát přetrpím až do rána a skutečně vystoupám přes poštu ven, ale to už cítím, jak mi v hlavě z té hudby vržou kolečka :-( Jen jedinkrát dokážu projít "zapasťovaný" akrobatický východ, kdy se vyhnu shnilým latím a nespadnu při dalším výstupu a ve zbytku snů z diskotéky "bídně zhynu" ať už pádem v akrobatickém východu, nebo nějak jinak...
A teď úkol pro čtenáře - já si ho splním také. Sen nabízí několik interpretací a já nevím, ke které se přiklonit, mám jen takový pocit, že jméno HALAKA bych nechtěl v reálu nosit
Byl jsem u té jednotky dobrovolně, nebo nedobrovolně, jako vězeň, dobrovolník či špeh? Měl jsem stejnou rasu či národnost jako ostatní, nebo to byla kombinace já čech-oni "němci"?
Co jsem psal onomu veliteli? Pokud jsem byl špeh, bylo to vychloubačné přiznání, nebo jemné upozornění? Proč jsem to měl předepsané? Nepamatuji si ten sen náhodou blbě a nevrátil jsem tomu člověkovi v baloňáku ten samý lísteček co mi dal on? (Kdo ho drží-ten prohrál?). Ale proč bych mluvil o neviditelném inkoustu? Abych dokázal, že vyhodili šikovného člověka, který si všímá? Nebo abych dotyčného vykolejil?
Kdo je ta žena? Je majitelkou diskotéky? Točí-li se sen kolem mých snových "národností" je tato žena češkou či němkou? A pokud němkou, proč mi poradila východ? Proč je smutná/rezignovaná, že jsem HALAKA?
Co znamená HALAKA? je to má přezdívka, falešné příjmení, nebo to znamená "vyděděnec" či "vyvrhel"?
Za ta léta jsem získal několikero přezdívek, ať už jsem je používal nebo se na ně snažil urychleně zapomenout, ale podivný pocit z téhle přezdívky přetrvává. Jako by HALAKA znamenalo něco špatného, či patřilo člověkovi, s jehož charakterem se neztotožňuji?
A teď bomba na závěr: Nedalo mi to a vložil "Halaka" do strejdy Googla. V anglické Wikipedii v českém strojovém překladu HALAKA znamená:
- Halaka (židovské právo a rituály) , kolektivní orgán židovského náboženského práva
- Halaka (skupina) , americká rocková kapela hluku
Žádné komentáře:
Okomentovat