- 23. prosince 2014 - SPAMMING a HACKING na webu pro úzkou skupinu
- 27. prosince 2014 - Kam to jenom vedu?
Protože se také dnes budu trošku vracet v čase, dovolil jsem si spojit úvahy k 28. prosinci večer.
Nejprve to snazší - tedy spamming...
V příspěvku SPAMMING a HACKING na webu pro úzkou skupinu jsem signalizoval tři způsoby, jak je útočeno na web spolku, v němž jsem účastnen.
a) Průběžné jednotlivé pokusy o komentářový spam už od konce roku 2013
b) pokusy o uhodnutí hesla admina stránek od brzké ranní hodiny 23.prosince 2014
c) pokusy o shození webu pomocí nestandartního GET požadavku
Po dnešku mohu jednoznačně přidat
d) Pokusy o shození mnoha požadavky - úsměvné na tom je to, že se ho účastnilo několik počítačů se stařičkou Javou 1.6.0_19
e) Pokusy o najdění (později by přišlo zneužití) pluginu fckeditor, jež však na webu nelze najít, neb ho nemáme použit
f) Pokusy o zneužití vyhledávacího robota firmy Seznam.cz a Mail.ru - docela sofistikovaná metoda, která skrývá přede mnou útočníka...
Kam to jenom vedu? Kam to vede svět?
Kam to vede svět, respektive mé okolí, to netuším, ale jsou chvíle, kdy si myslím, že mi pár lidí kazí mé klidné chvíle. Úderem 12-té hodiny jsem se totiž všeobecně zeptal dalších čtyřech lidí, v kterouže tu hodinu pojedeme "se podívat na stromeček", neboli na malé rodinné setkání. Odpovědí mi bylo, že ve 14:30 a budu řídit auto. Spočítal jsem si tedy, kolik že je to minut, nastavil na počítači muziku, přikryl se dekou a jal se pospávat a poslouchat, byla to totiž hudba téměř meditační. Ve 13:15 jsem byl vzbuzen poprvé, prý pojedeme ve 14:00. Ve 13:45 jsem byl buzen a tahán z postele, že už jedeme hned. A ještě mi bylo vyčiněno, že jsem naprdnutý a mračím se...
Kam to jenom vedu? Je to otázka, protože jsem na sobě začal pozorovat novou taktiku chování, kterou praktikuji vůči přesně určeným lidem, shodou okolností jeden z nich byl mnou převážen ba onu akci. Když pronese něco nelichotivého tenhle člověk směrem na mě, ptám se: "Promiň, nedával jsem pozor, co jsi říkal?" (Ještě ani jednou to nezopakoval) Obdobně při loučení - potřesu si rukou postupně s ostatními a pak se otáčím na něj. A čekám - přemůže lenost a udělá ten chybějící krok, aby na mojí ruku dosáhl? Přemůže? Okej, potřesu si rukou. Nepřemůže? Okej, řeknu mu ahoj a jdu pryč. Brečet kvůli tomu nebudu, zrovna u tohoto člověka už fakt ne...
Každopádně tenhle člověk se náhle sám o sobě rozhodl, že jede domů do P* ještě dnes večer a tudíž musí jet i zbytek osádky auta, ačkoliv měli jet do P* až zítra po snídani. Prý to není žádný rozdíl. Ne, řekl jsem si v duchu, rozdíl to fakt není - jen dotyčný nebude trpět, že se ostatní kolem něj baví (v našem případě sestry mezi sebou) a bude se moci dívat v TV na co chce on - tzn. na cokoliv jiného, kromě Mrazíka....
