Opět jsem měl sen, který byl tzv. remake a složen ze dvou částí. První část se mi zopakovala méněkrát (možná dokonce poprvé) než ta druhá.
V části první jsem kdesi na loučce mezi vinicemi, přede mnou jsou dřevěné lavice a stopy a nějaké výukové materiály. O kousíček vedle je vedoucí jedné z mnoha "sociálek" (jež si ze včerejška z reálu živě pamatuji, protože podobně jako já se umí spravedlivě rozhořčit a dát to nadřízeným najevo). I ona má připraveny prakticky stejné materiály.
"Dneska už asi na výuku nikdo nepřijde. Je pátek" konstatuji a kolegyně něco odsekne na téma lenochů, ale zůstává na místě a vyčkává. Shodou okolností ale kolem nás polehávají někteří dlouholetí členové spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, oblečeni v teplákách, ale ani jeden nevyvine žádnou aktivitu, ba se se mnou ani nerozloučí, když pokračujíc v rozhovoru řeknu: "Dneska mi stejnak končí dovolená, pojedu domů".
A skutečně - drapsnu svoje materiály, hodím je do svého malinkého jednomístného auta a začínám jej tlačit(!) ven z vinice. Později do něj nasednu...
V části druhé jsem už ve svém jednomístném autě a sedíc dost nízko za volantem (předevčírem jsem jezdil v reálu simulátor OMSI na volantu - linka 72 Great Grundorf - a sjela mi židle, panžto mi odchází píst, takže jsem na jednu zastávku autobusu dojel se zhoršeným výhledem :-) ) a sjíždím po asfaltce dolů. Veškeré ovládání auta mám na volantu, i plyn a brzdu, vše funguje tak, jak má... Sjezd částečně odpovídá reálu u Sl*, když jedu z lednové akce spolku (loni a 3x předtím, letos ne)...
Pak sjedu na křižovatku ve městě, kde mi ji navíc křižuje železniční trať. Ať je na silničních ukazatelech cokoliv, zde vždy jezdím doleva podél postarší tovární budovy, a okamžitě opět přejíždím další koleje, kde dojde k zajímavé příhodě. Otáčí se zde zametací vůz, jež při své otočce smete takovou tu blikačku, co bývá na přejezdech bez závor a vleče ji za sebou.
Protože mi zametací vůz uhýbá do strany - silnice se zde rozšiřuje do vícero pruhů - a v tomhle místě se objevuje první cedule signalizující nájezd na dálnici směrem rovně - mohu jet dál, zvlášť když je pro oba směry nájezd na dálnici stejný. Tudíž mě nevykolejuje, že nevidím očekávatelné nápisy BRNO a PRAHA, nebo obdobné, pokud bych bych blízko jiné dálnice, či nějaké zahraniční nápisy, teď je to prostě jedno. Prostě to není potřeba řešit, jsem klidný...
O křižovatku dál to však již jedno není. Z mého směru se jedná o světelnou křižovatku s pruhy do všech tří směrů, zleva doprava vedou trolejové dráty, nad křižovatkou obrovské cedule do všech směrů. A tady nastává ten problém, protože jeden dálniční směr je doleva a druhý doprava, jsou podbarveny správně zeleně, doplněné i cíli podbarvenými modře ve všech třech směrech.
Zde přibrzdím při kraji a sen zde obvykle končí, protože si nedokážu vybrat správný směr, ani jeden z nápisů totiž neodpovídá existující obci v ČR. I když tentokrát jeden z nich říká "Březno", což mi přijde jako nejpřijatelnější a tak na tabletu či GPS si hledám své domovské město (ukázalo se na mapě velmi reálně) a pak se koukám, kde ta zpropadená dálnice vedoucí západně od ČR Německem(!!!) má nejrozumnější sjezd. Ten nenacházím - jakoby dálnice končila po přejezdu moře někde ve Švédsku a sen končí.
Díky všem indiciím zařazuji tento sen do skupiny "německých" , odpovídá tomu výuka mimo města, zmatení nápisů i cesta přes německo. Chování lidí ze spolku, kteří nejdou na výuku by tomu také odpovídalo, zde ale pocitově cítím, že je problém ve snu jiného rázu než rezignovanost z obsazení čech němci.
Vrátím se ještě ke křižovatkám v onom městě - ta první, kde vždy jezdím doleva mi velice hrubě připomíná situaci ve městě Ch* resp. na jednom jeho konci, jež je 20km od místa, kde spolek, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, pořádá svůj letní tábor. Na této křižovatce ve snu cítím neklid a skoro až zbrkle se cpu do levého směru. Proč, to netuším, nikdy jsem do jiných směrů nejel a nikdy mi jiné auto z těchto směrů nejelo, ani do těchto směrů...
Žádné komentáře:
Okomentovat