Zápisek s hvězdičkou

Následující příspěvek by se v televizi vysílal s hvězdičkou a po 22. hodině ...

Po tomto týdnu si připadám "jiný", "divný", "poznačený", "menšinový" a můžou za to obsahy počítačů jak mých kamarádů, tak i kolegů. Měl jsem jich v ruce díky různým potížím, s nimiž si nevěděli rady, hned pět.

Na všech byly v adresáři Obrázky obrázky od spoře oblečených dívek až po ty, jež byly v oblasti rozkroku neoblečené vůbec...

Oukej, soukromý disk-je mi to jedno, soukromý notebook-je mi to jedno, ale pracovní PC a pracovní notebook? Na svoji obranu mohu říct, že zrovna u toho pracovního notebooku jsem na to přišel jen díky tomu, že jsem nešikovně na touchpadu klikl a místo do dokumentů se přesmykl do obrázků, avšak vlastník notebooku měl zaplé náhledy ...

Nedovedu si představit, kdyby se tenhle notebook používal na prezentace promítané více jak jednomu člověku. to by byl prů.................................. a je jedno, že zrovna na tomto přístroji jsem nalezl jen jednotky kusů.

Ale kvůli tomu to tu nepíšu, ani kvůli tomu blbovi, co jsem mu odvirovával počítač kvůli tomu, že tyhle obrázky a videa zoufale stahoval odkudkoliv, místo toho, aby využil oficiálnější (a hlavně viruprosté) zdroje. Píšu to kvůli sobě.

V podstatě jde ale přitom o to, určit si, co je normální a co nenormální, tedy v mém případě. Při fotkách na pracovním NTB jsem měl totiž reakci, při které se majitel notebooku zatvářil udiveně a podezřele a já sám mám pocit šoku a několikavteřinového blábolení, jež si zpětně nepamatuji - tedy ten obsah.

Na to, že to byly krásné a umírněně oděné děvy, tak mě vůbec nevzrušily, ba naopak jsem je velmi rychle uzavřel, respektive klikl do jiného adresáře, abych tuhle trapnou(?) situaci ukončil.

Když si to, co jsem už napsal, zpětně čtu, tak mi to připadá tak kostrbaté a nesmyslné, a přitom se cítím divně. Chápu už jednoho svého kamaráda, který měl také obdobné potíže (čti: nikdy nebyl dlouhodobě vidět s dívkou) a raději volil skok pod vlak...

Osobně tuhle zkratku volit nebudu, jsem smířen s tím, že v tom nejhorším(?) případě skončím jako single, s takykamarádem, který mě kvůli tomu dráždil až do stavu, kdy jsem měl pocit výsměchu, že nejsem na stejné holky jako on, jsem rozvázal všechny styky, ale tyhle náhodné setkání s materiálem lechtivého charakteru mi nedělají dobře, zvlášť když vidím pohledy toho druhého, který čeká nějakou pochvalnou(?) reakci a nedočká se jí.

Jakou reakci ale může čekat člověk, u porna nejhrubšího zrna, ze kterého jsem málem zvracel?

Takže: Jsem normální, nebo nejsem?