Dnešní ranní sen mě přesvědčil o větě zmíněné v nadpisu. I když ...
update 18.8.2016 - doplněny detaily v popisu místa a přepsána podtržená věta.
Ve snu jsem se pohyboval v místech, které už jsem znal z minulých snů odsud a bylo mi do zpěvu, do sluchátek mi hrála skladba určitého slovenského zpěváka, já se připojil do refrénu a bylo mi hej. Vyšel jsem z jedné konkrétní chatky v chatařské kolonii, silně mi připomínající jedno místo u kamarádů v S*, popošel jsem pár kroků na rozcestí a rozhlédl se. "Kudy já dneska půjdu?" Položil jsem si nahlas řečnickou otázku a pak si v duchu probral možnosti. Přímo přede mnou byla polňačka vedoucí kolem plotů několika chatek přecházející v topolovou alej, jež po nějakých dvěsta metrech končila v pláni. Pláň mi připadala suchá a smutná (takový ten stav, kdy hodně naprší, pak to vyschne a vznikne taková tvrdá rozpraskaná krusta). Směrem doprava pokračovala pravá řada topolů a zastiňovala mi odbočující pěšinu, kudy bych býval šel, když bych šel "domů" touto cestou...
Pootočil jsem hlavu doprava, kde byl rybníček a zprava jej obíhala úzká asfaltka - okreska, jež se stáčela doleva na křižovatku. Tedy asfaltka, silnice je v katastrofálním stavu, ale možná to jsou jen kusy zaschlého bláta, co její stav zdánlivě zhoršují, i když rozcestníkové tabulky s jedním cílem směřující jak doprava tak doleva jsou již opotřebené a oprýskané, o značce dej přednost v jízdě ani nemluvě. Nápisy by se přečíst ještě daly, když bych popošel blíž, ale mě se nechce. Taky proč, když mi zbývá cesta třetí.
Vedle asfaltky totiž teče široký, ale mělký potůček (voda maximálně do půlky holení) a já jdoucí bosky do něj vstoupím a jdu po proudu. Při té příležitosti se podívám na svoji hruď, kde mám pocit, že se mi pohnula prsa. A skutečně, pod mou nejoblíbenější riflovou košilí (jež už v reálu měla dotrhané rukávy tak, že mi je mamka odstřihla a vznikla z toho košile s krátkým rukávem) se mi dmou prsa, sice relativně malá, ale nedopnutou košili oddalují od hrudi. A jako naschvál po oblázkovém dnu potoka zrovinka našlápnu trošku neopatrně (nekoukám na cestu - to mám z toho) a prsa mi opět poposkočí. Zasměji se: "No ještě aby mi tak ukáplo z prsou mléko". A fakt, voda je příjemně chladná a tak výživná, že při další došlapu pár bílých kapiček z prsou kápne do košile. Bílá tekutina se do košile vsákla a na košili zůstaly vlhké flíčky. Je mi to buřt a směji se tomu, nechávaje prsa svému osudu. Takový krásný slunečný teplý den, voda příjemně chladí...
To už se ale blížím k místu, kde se slévají dva toky, ten můj a zprava padající v mírném vodopádu další (nad vodopádem je tůňka, kde se dá plavat) . Oba toky tečou kolem skály výškou nepřevyšující onen vodopád a na něm stojí - hm - buďto malý hrad, nebo velký vícepatrový mlýn. Každopádně ve stavu delší dobu opuštěném, takže bez dřevěných výplní oken.
Při té příležitosti se dívám směrem na "jedenáctou hodinu" kde vidím, že se ona voda stáčí a zjevně stéká do údolí, na protější straně vidím další stavby v protilehlém kopci - prakticky až na jednu jedinou vyjímku jsou to stavby vesnického typu, posazené do lesů, leč z mého místa viditelné.
To už ale ze dvou stran slyším hlasy - vpravo na vodopádu (možná poničeném jezu) slyším hlas vedoucího D*H* ze spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, který letos poprvé bez omluvy nepřijel ani na víkend. Nejdu za ním, protože mě zaujal hlas druhý, který bych tady nečekal - kolega M* z pobočky F*. Vyrážím směrem za ním k lesu, na jehož kraji stojí...
Zde se mi sen přetrhl, při pohledu na budík bylo 0:54. Raději jsem si klusnul na záchod, přeci jen té vody bylo ve snu víc než je zdrávo :-)
Ale pak jsem vzrušením nemohl dobře dvě hodiny usnout, protože jsem si uvědomil, že i já mám místo ve snu, kam se vracím rád a kde - je-li ve snu vše v pořádku - pobývám strašlivě rád. Takovéhle místo má i kamarádka I*... Nemusím jí tedy "závidět" :-) A je to zrovinka TOHLE místo!
A proč se mi to místo líbí - hned ono úvodní místo mi připomíná bydliště kamarádů z S* (byť oni jsou v kopci a ve snu je to na rovině), mlýn a jez je pro mě připomenutí mé babičky z vesnice a mého řádění u řeky respektive v řece nad a pod jezem blízko mlýna.
Po dvou hodinách jsem "vychladl" a znovu usnul, a opět se vrátil do snu.
Stojím opět ve vodě u hradu/mlýna, ale tentokrát už neslyším hlasy ani od vodopádu, ani od lesa. Vyjdu z vody a směřuji do takového dolíku, který nejde nazvat údolím, jak je malý. Jsou v něm křoviska a stromy tak hustě, že spolehlivě ukrývají dvě až tři poměrně stísněné chatky, jedna patří naší rodině. Chvilku relativně zmateně pobíhám po chatě, ale pak se ze zmatku dá rozpoznat, že si balím své věci do batůžku, jež se v průběhu mého pobytu zde "rozutíkaly" po chatě.
"Tak já jdu domů" pronesu ne úplně vesele a políbím babičku na tvář. Vykročím z chaty, sen končí...
Budík hlasem hlasatele jistého rádia tvrdil, že je šest hodin, celý rozmrzelý jsem vstal - budík mě budil skoro 40 minut ... tudíž jsem dnešní "výlet" na pobočku F* zahájil se skluzem.
Další zajímavostí tohoto dnešního dne bylo to, že se ozvala kamarádka ze S* a po úvodním "Ahoj" zahlásila rázně (někdo by řekl naštvaně): "Kdy k nám přijedeš?". Zajímavé, chtěl jsem jí v tomhle týdnu chtěl volat, už se mi vyjasnily termíny do konce září - poslední dneska dopoledne. Do toho ještě tenhle sen... A co víc, mé volné termíny a jejich volné termíny si sedly jako "dětská prdýlka na nočníček"
Až potud by bylo vše v pořádku, ale já si promítl v duchu i ty horší varianty téhož snu z téhož místa, přičemž z některých vyplýval důvod ukrytí našich chatek.
Ano, mám to stejné jako I*, ne všechny pobyty ve snu na oblíbeném místě jsou krásné a slunečné, občas se objevují problémy. Což občas dost naštve a člověk se pak ptá proč....
Ale ne - dnešní zážitek si tímhle přemýšlením kazit nebudu, zvlášť, když se celý den cítím pln pozitivní energie! :-) Dokonce ještě teď, kdy klikám příspěvek do blogu.
