Druhý týden dovolené jednoho pracovníka jedné firmy
Minulý zápisek jsem ukončil sobotou cca ve 20 hodin s tím, že neděli nechám do tohoto zápisku, jenže to jsem netušil, že budeme řešit problém šikany spojený s rasismem. Nu což, řešili jsme. Ale opět se splnilo to, že na táboře musíme mít alespoň jedno problémové dítě. O to víc mrzí, když je to dítě dlouhodobě jezdící...
Neděle byla zajímavá tím, že jsem pískal turnaj, kde byl jako účastník "Pán v klobouku"[1] a který mi v minulím ročníku způsobil bolehlav a kde jsem dle pravidel hry, v níž se turnaj hrál, mu musel dát za pravdu, i když jsem věděl, že to byl on, co podváděl.
Byl jsem pěkná potvora, protože jsem to jako rozhodčí turnaje "memoriálu" hrál na city (minuta ticha + přečtení nekrologu) a hovořul na téma fair-play, tak i díky tomu proběhl onen turnaj jejn s jediným větším problémem, kdy v jedné hře se dva protihráči hádali o jednom bodu. Jenžče já jsem byl potvora a nechal problém vykvasit takže o 4 minuty později za mnou oba hráči přišli, že jim "to" mám napsat za remízu, což je ten absolutně nejlepší výsledek....
Děti v pondělí jeli na výlet autobusem, což některé asi zklamalo, protože se těšili na pěší výlet, ale já měl v období mezi 9:00 a 18:00 volno, určené na odpočinek a střih videí...
V úterý večer jsem se rozhodl, že se pokusím zlomit svůj osud v nočních hrách pro vedoucí, neboť ať už u stolních, nebo venkovních hrách se mi příliš nevede, navíc venkovní noční hry pro vedoucí znamenají automaticky úraz - alespoň tak to doposud dopadalo. Mělo mě varovat, že - ačkoliv je vedoucích na táboře spolku sudo, skončil jsem lichý...
ALe což, vyrazili jsme ve trojici do lesního bludiště s 33 stanovišti, mezi kterými vedly virtuální cesty. Relativně se nám dařilo až ke stanovišti "E", kde jsme se střetli s dvojicí, v níž byl pán v klobouku. Navázali jsme dočsnou alianci a já poslal všechny na střed brodu, kde stál strom právě s "E" rozcestníkem. Při zpáteční cestě jsem šel za oním pánem, ale protože jsem ho nekontroloval, tak jsem ani nezjistil, že za brodem odbočil na špatnou cestu (v černočerném lese za svitu LED). Pak se zastavil a než stihl říct "bacha voda" tak mi podjely nohy a byl jsem ve vodě až po kolena. Můžete hádat, kolik lidí ze čtyř se smálo.[2]. Bohužel jsem si zvrkl kotník, který ale naštěstí skočil zpět.
Dochodil jsem to k otázce na impresionistické malíře, kdy už poměrně intenzivně by´t jemně pršelo. A taky byla půlnoc, a zde jsem pochopil a se mnou i F*, že nejsme chodící encyklopedie, že jsme oba skřivani, a náš třetí kolega, jímž byl J*R* (dosud v blogu nikdy nezmíněn) se už taky netvářil nadšeně. A stanoviště "A" které jsme hledali na nesprávném místě /za posměchu těch, co už byli hotoví/ nám také nepřidalo. Když už jsme ho konečně měli, otázka "Kolik měl Rákosníček vlasů", o které jsme si mysleli, že je záchranná, nás poslala zpět kamsi doprostřed bludiště. A to byla poslední kapka a jednohlasně jsme to vzdali. Organizátorku jsme tím nepotěšili, zvlášť když zjistila, že jsme zblbli tuhle jednoduchoučkou otázku na předposledním(!) stanovišti - poslední stanoviště byl cíl.
Bohužel tahle hra měla tu dohru že jsem poprvé zde na táboře nastydl a to dost hnusně, což spolu s tím, že zrovna nastaly chladné dny a ještě chladnější noci znamenalo, že jsem spal pod třemi letními přikrývkami, abych se nějak doléčil...
Doléčen nejsem, návštěva pohotovosti už doma neproběhla úplně normálně, a tak se budu do pondělka samoléčit.
[1] Tak ho trefně pojmenovala I*
[2] Pán v klobouku
