... Jeden pracovní týden jednoho pracovníka jedné firmy...
Tentokrát trošku zpožděný. Trošku víc ...
Týden před začátkem dovolené, zvlášť je li to dovolená pracovní s určitou zodpovědností, nebývá dobrý, a to nemluvě o tom, když se do toho zamotají dvě neodložitelná školení.
V pondělí jsem se honil na pobočkách A* a B*, které mě dokázaly velice slušně pracovně vytížit, ale ještě se jakž takž vše dalo stíhat. Nenapadá mě nic, čím by mě toto pondělí zaujalo a tak se přesmyknu rovnou do úterý
To jsme totiž dostávali se Š* školení na další produkty MaléMěkké(*) firmy, což pro nás znamenalo velmi brzké vstávání a jízdu do Prahy. Školení dopadlo dobře a dle Š* nám i hodně dalo a dalo se přežít lépe než jiné naše školení a tak se budu věnovat dění okolo.
Jízda na školení skončila 20 minutovou sekerou, takže jsme z metra vyběhli na poslední chvilku, majíc k dispozici mapku bez jakéhokoliv popisu. To mě krklo, protože už i jen nápis "vylezte z metra dle šipek na ulici Elišky Kutnohorské(**) by dost pomohl, takže mě čekalo zorientování mapy. To jsem ale dělal až na slunci, poté, co jsem z metra vypadnul prvním výlezem. Samozřejmě špatným. Následně jsme se Š* vyšli výlezem správným - do parku, což jsme dle mapy i měli udělat. Pochopitelně jsme pochopitelně zjistili, že se od správné budovy vzdalujeme, takže jsme se krásně chůzí parkem provětrali...
Jenže já už měl problém, protože mi houkala houkačka s nápisem "DEJA VU". Rezolutně jsem ji umlčel, protože z této zastávky metra jsem byl odvážen kamarády ze S* k nim na S* a taky jsem takhle doblbal výlezy. Jenže... Do budovy, kam jsme šli vedl rozhoupaný můstek přes bazének s rybičkami, výtahy opláštěné bezpečnostním sklem a ohraničené turnikety, které mě nechtěly později pustit na oběd... A tohle se mi tu už stalo, to jsem si pamatoval mimo jiné i jídelnu v suterénu, která byla taková, jaká byla.
No aby to ďas spral, co bych v této firmě kdy předtím dělal?!? (Tedy kromě toho, že jsem si před mnoha lety absolvoval pohovor k této firmě, ale v jiném městě a nebyl jsem přijat?)
Středa, je ho tam třeba, mohl bych si zabásnit. Středa, bylo mě tam třeba je ale přesnější, konkrétně na pobočce P*, kde zdechly kopírky. Ona tedy zdechla i na pobočce A* , naše nejstarší ale nejšikovnější na kopírování velikosti A3, což mě stálo 30 minut papírování, aby někdy v budoucnu se na ní mohl možná přijít podívat opravář, který si ale už pořídil náhradní díl a čeká na pokyn, kdy má přijet. Jenže to bude či už je jiná pohádka...
Když jsem byl 30 kroků před pobočkou P*, přišel hovor o problému na pobočce F* a než jsem dořešil vše na P*, dostal jsem divný telefonát i z pobočky Q* - tedy abych byl přesný, byl to normální telefonát s divnou chybou (vypnutý počítač kolegyně, co je už kolik dní na dovolené, blokuje soubor, který se má editovat). A tak jsem opět trávil čas na pobočkách, které dle ústního příkazu vedoucího nemám/nesmím navštěvovat. Celé tři hodiny na třech pobočkách, což mi ale kompletně rozbilo celý můj odpolední program.
Ve čtvrtek jsem byl opět v Praze na školení (jež končilo fiaskem našeho nového dodavatele, nepředvedl skoro nic) a v rámci odjezdu zpět domů jsem udělal pár bot, jež začaly nevinně - zajel jsem za E*M* do práce na kafe a pokec. Vědouc, že odtamtuď pojedu 45 minut, včetně rezerv na přestupech, nařídil jsem si budík správně tak, abych stihl odjezd meziměstského autobusu.
Nojo, ale když jsem stál sám na nástupiště Florence, bylo mi jasné že je něco špatně. Pochopitelně, když jsem si v hlavě posunul odjezd o 30 minut dál, než byl. Autobus mi tak ujel o 20 minut... Ale jako oukej, mohu jet s konkurencí, jež měla jet o pouhých patnáct minut později. Na jízdním řádu jsem si našel symbol pracovního dne právě u onoho odjezdu, tak jsem byl spokojen. Autobus ale nejel, neb o fous vedle byla vysvětlivka znamenající, že o prázdniny nemám šanci... Naštěstí jsem si okamžitě klusnul do pokladny a na třetí autobus si koupil jízdenku s místenkou. Pospíšit si o 75 minut se vyplatilo, ti co chtěli nakupovat u řidiče zjistili, že žádné místo není k dispozici...
To bylo veselé, ale méně veselé byly přípravy na tábor spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Už se mi na stole ve čtvrtek večer objevila třetí věc, jež se řeší na poslední chvíli. Padla na mě, naštěstí šla vyřešit rychle. Žel, balení jsem si takto celkově zpozdil o čtyři hodiny :-(
V pátek jsem tradičně zapomněl po použití dobalit zubní pastu a kartáček, takže ač jsem chtěl jet rovnou z práce, tak se mi to nezadařilo. Ani čas odjezdu z práce se mi nepadařilo dodržet tak, jak jsem chtěl.
A pak už jen jízda na tábor, průměrnou rychlostí 35km/h do doby, než jsem dojel do Prahy, pak se to díky dálnici trochu zlepšilo.
Zápisek končím v rámci páteční 17-té hodiny...
(*) Microsoft
(**) což byl Cimrmanův pseudonym, viz texty semináře ke hře Záskok
