Česká televize nasazuje na první vánoční večer druhou nově natočenou pohádku a vypozoroval jsem, že bývá o něco "slabší" než její předchůdkyně ze Štědrého večera.
A tak jsem to udělal přesně naopak - a hlavně pohádku dal na začátek.
Nejprve se na ní podívejte a až pak se podívejte na pokračování textu tohoto příspěvku...
Zjištění, že 20. prosince nemáte natočený ani metr druhého vánočního videa, byť námět byl znám už od června ( taky jsem s ním zlobil svojí kamarádku, byť jsem jí detaily neřekl), to nebylo dobré zjištění.
A tak jsem si znovu nainstaloval mapu, dojel s tramvají do rozestavěného roho mapy, kde se nedá oficiálně jezdit,... a začal si psát scénář toho úvodu, protože mi bylo jasné, že tohle z hlavy prostě nedám. Mělo to parafrázovat jistý příběh.
Tím bylo jasné, co se bude točit a jak - tma a slunce šly zvládnout snadno a tak jsem točil video a zkoušel najít hezký obrázek slunce. Ten jsem našel a chtěl si ho později vystřihnout. Ale příběh šel dál, a já měl ukázat hory a údolí, ty ale na této mapě nejsou a čas už mě docela tlačil - trávu a stromy byly okej, ale už ne zvířata. A tak dál.
Video jsem chtěl zakončit tím, že vyjedu z té rozestavěné zóny v okamžiku, kdy budu mluvit poslední slova příběhu, jenomže tramvaj mi skočila na jinou smyčku... Prostě nedařilo se.
Příběh jsem namluvil tím stylem, že jsem mluvil a mluvil, a když jsem breptl, tak jsem se nadechl a stejným hlasem problémovou větu zopakoval. Jinak bych asi nedal stejný tón hlasu a v příběhu by to bylo poznat. Ani jsem si v prvopočátku nevšiml, že se mi na prvních slovech třese nervozitou hlas...
Ve střižně jsem na můj hlas střihal ono natočené video a na poslední chvíli jsem se rozhodl, že tam nechám pohyblivé obrázky, namísto plánovaných statických. A pak do toho vložil to hudbu.
Když jsem slyšel výsledek, tak já, sarkastický cynik, pustil hezkých pár slz štěstí, že při té bídě, to vypadá tak, jak to vypadá. Takže jsem to ještě trošku našteloval, aby to lépe navazovalo, zvláště konec hudby na konec videa, přidal pár cinknutí (které měly včas kamarádku varovat!) a jal se točit jízdu.
Na poslední vteřinu mě napadlo, že si před jízdou pustím tu první část a až pak to rozjel a až v tom rozjezdu mě napadlo, že nemám hned na začátku chrlit cokoliv , že mám nechat onen šťastný prožitek doznít.
A ukázalo se z reakce kamarádky, že jsem to udělal dobře, protože když to video viděla poprvé, tak jej obrečela a až napodruhé si všímala všech detailů, které na začátku jsou, včetně roztřeseného hlasu. Až se uvidíme, pustím ji originál té mojí úvodní pohádky bez střihu...
Prostě a krásně - když si představím, jaké by to mohlo bývalo být, tedy toto video, tak mě mrzí že se to nepovedlo tak, jak jsem chtěl (mohl jsem se třeba do té rozestavěné zóny vrátit a dotočit to...
Ale i tak je hezké.
