Dnešní shrnutí mohu napsat velice stručně výčtem hlavních "katastrof":
Pondělí) kolega tvořící nové PC ohlásil zápal plic a že do konce roku logicky nestíhá splnit hlavní úkol co zrovna máme
Úterý) Druhý kolega dostal výpověď pro nadbytečnost a s úkoly navíc na těch posledních pár dnů co bude v práci, na nás kašle
Středa) Připravené nové počítače, co už měly kolegyně pod stoly, se po zapojení ukázaly jako nefunkční, první z kolegů je nenainstaloval...
Čtvrtek) selhal mi soukromý mobil, hrál jsem si na stachanovce při instalacích počítačů a pak mi z toho nebylo dobře
Pátek) namísto dovolené jsem byl v práci a pak jel za kamarádkou do Prahy do nemocnice a zapomněl na rodinnou oslavu (o tom zapomenutí jsem věděl už ve čtvrtek pozdě večer)
Sobota) Kamarádka má flek na noze, mě se dělá flek na noze. Tak se modlím...
V neděli mě čeká už jen RVHP
Stačí? Anebo chcete pokračování? :-)
V pondělí nám oznámení kolegy o své nemoci zkazilo den, což ale znamenalo, že musí dodělat a předat svojí práci. Je otázkou, jestli to je počínající zápal plic nebo jen nešťastné příznaky a bolísky svádějící k tomuto poznatku (jak mi vysvětlila jistá zdravotnice bez toho, aby kolegu Z* viděla). Osobně se klaním k tomu, že je to nedoléčené nastydnutí, které přešlo do komplikací...
Ale už v pondělí jsme tušili to, co přišlo v úterý, kdy jsme se já a Š* a náš zbývající kolega sešli na poradě na téma "co dál". Ten nám oznámil, že na mimořádnosti kašle, protože mu byla dána výpověď pro nadbytečnost a že už nechal propadnout jisté zkoušky, které by potřeboval proto, aby nám pomohl tam, kde jsme potřebovali... Já jsem pak objel pobočky a snědl bramboračku, která byla na pobočce F* chystána pro nemocného kolegu Z*. Prostě: jsme na tom se Š* sami.
Každopádně ve středu jsme si dali se Š* oběd dříve, abychom o skutečnou polední pauzu stihli přepojit alespoň sedm PC. Kolega Z* je v minulých dnech nanosil do kanceláří, kde se mělo měnit. Logika říkala, že ty počítače jsou jistojistě připravené. První tři byly, další čtyři ne. Stálo nás to čas do konce šichty. Dalších sedm jsem raději nechal stáhnout zpět do dílny. Neměl jsem ani sílu se rozčilovat...
Dílnu okupuje kolega Z*, zde jsme našli další počítače, ale jenom jedno vhodné místo na zapojení jednoho počítače na kontrolu a dodělání instalace. O chvíli později byla místa tři a posléze čtyři. Doinstalovával jsem počítače stylem, že jsem na dvou počítačích na stole v jednom koutě jel instalaci doslova duálně, abych v mezidobí přeběhl ke druhé dvojici... Šlo to docela dobře, dokázal jsem pro kolegyni "vyplivnout" dva počítače co půlhodinu a protože ona dokázala data ze starého stáhnout rychle, pak to dát do nového a doladit za patnáct minut, tak nám to vycházelo perfektně.
Pak nám nové počítače došly...
Bylo jasné, že další předělávky z windows 7 na windows 10 budeme muset dělat na stávajících počítačích. Ale ty nejsou typově jednotné, takže se musel vymyslet plán. První hromadný typ je PC D* a v dílně měl Z* pět kousků stažených z pobočky P*. Rádi bychom ale dělali alespoň šest kousků...
Š* se dívala po dílně a našla ještě dva nové počítače - jeden z nejnovější série a druhý z předposlední. Oba jsme se na sebe podívali a bylo mi jasné, že ten zcela nový počítač, který byl pro nějakou poruchu stažen a proměnil se v testovací, budeme v pátek nasazovat do ostrého provozu, čímž kolegu Z* pekelně naštveme. Ale vybude nám další počítač typu D*
V pátek jsem ten nový nainstaloval, oživil jsem i těch pět dalších kousků typu D*, no a na pondělí se mi jich vrátí šest. Vím, kde příští týden získám další (momentálně nepoužitý), takže když to Š* dobře připravím, tak bude mít sedm kousků, což je ideální počet pro celé dopoledne.
Má to jeden háček, příští týden mám mít dovolenou, ale budu muset dělat ty počítače. Je to nepříjemné, ale je to tak...
Vynechal jsem v popisu čtvrteční kafárnu, na kterou bych raději zapomněl, protože na mě doléhá splín nad tím, že budu muset vymyslet něco na ty počítače a notebooky, co nejsou typu D*. Hlavně co dát na učebnu??? V průběhu kafárny zavolala kolegyně, že v rámci výměn narazila na typ H*, který měl už Windows 10... Mám hotový vzor!!
Kafárna se rázem změnila a mě po očích téééékly (ne, nemohu říct jenom "tekly") slzy štěstí. A skočím až do pátku, protože email našeho šéfa nás překvapil. Přijde přesný počet nových počítačů jako bych měnil v učebně. Což značí, že tam přesunu něco staršího a ty nové dám lidem na práci. Tomu říkám štěstí.
V pátek jsem měl dovolenou, ale stihl jsem oživit ony již zmíněné počítače a klusal na bus do Prahy, který jsem chytil s příjemně krátkým čekáním na tramvaj, a pak oběd a kafe s kamarádem A* (kafe jsme si dali na místě, kde už jsme byli minule) a pak s podobným štěstím jel za kamarádkou ze S*, která byla převezena do jedné z pražských nemocnic s původně relativně jednoduchou kožní nemocí.
Tady mě štěstí trošku opustilo, ale pro změnu jsem při hledání spadl do Déjavu. Dal jsem totiž na radu manžela kamarádky... a celý nemocniční areál si pěééékně obešel do kolečka. A co hůř, v té nemocnici jsem už zjevně byl a dokonce přesně v tom daném pokoji...
Se štěstím jsem se při návratu domů dostal do posilového autobusu (na jízdence bylo stanoviště X, posilový spoj jel ze stanoviště Y, naštěstí jel na posile autobus s polepem, který jsem bezpečně poznal..
Víc už není co popisovat, ale nějaké další drobnosti se mi staly - zdechl mi soukromý mobil, a po tom všem pátečním běhání v zapocených botách mám drobnou vyrážku na noze. Tedy doufám, že je to tak, zatím se to tak projevuje....
