Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

neděle 1. prosince 2019

Shrnutí uplynulého týdne (48/2019)

Nějak nevím, jak popsat tento týden, protože na jednu stranu nám končily inventury, ale žádná videa pro OMSI jsem nestihl dotáhnout do konce, natožpak zveřejnit.

Asi za to mohla přestavba na pobočce P* která se dostala do stavu, že už jsou v pořádku podlahy, a elektrika, ale nic dalšího. A do toho přišel pokyn, že máme přestěhovat naše dočasně přesunuté kolegyně zpět. Znělo by to logicky, ale...

A právě to ale mi pekelně vadilo a vadí i teď když to píšu. V úterý odpoledne provedl kolega Z* odpojování na dočasném místě a já měl přijet na pobočku P* ve středu brzičko ráno, abych to pozapojoval. Štěstí bylo, že jsem kolegu Z* chytil večer před mojí akcí, který mi napověděl, jak pobočka P* vypadala před pár hodinami. Kabely ze skladu odvezené z pobočky - to bylo to nejdůležitější zjištění pro mě, takže jsem ve středu najel na pobočku A* a až pak na P*.

Nebyl jsem v sedm ráno přivítán přívětivě, když jsem tam přijel o hodinu později, jenomže v osm hodin jsem stále neměl ani jeden zapojený počítač a telefon, protože jsem proklínal naši propojovací skříň. To je tak: Máte budovu a v ní je počítačová síť, ale je bohužel dělaná natřikrát, takže máme třeba tři zásuvky s kódem 24. A já zapojoval kancelář, kde se nám potkaly dvě rozdílné části sítě a mimo jiné tam byly dvě zásuvky s číslem 11. No a pak stačil poškozený kabel a v propojovací skříni se mi "nerozsvítila" ani jedna jedenáctka. A protože tuhle jednu zásuvku přesunovala firma provádějící rekonstrukci...

Naštěstí jsem to dal dohromady, holt jsem musel jít z místa, kde signál je, donést si tam telefon, zjistit, že ten kabel k němu je vadný, a pak postupně pokračovat až k oné jedenáctce. Při té příležitosti jsem s hrůzou zjistil, že ten okruh, který jsem považoval za nejnovější a měl by v rozvodné skříni mít nejnovější panel... tak to nebyla pravda. Anebo možná byla, ale na ony zásuvky byl použit plast, který na slunci hodně rychle degraduje...

Pak už šlo zapojování jako po másle, ale vy čekáte na to, co mě štvalo. Všechno totiž pro mě končilo v půl dvanácté a to moje zapojení vydrželo do hodiny sedmnácté. Pak se opět vše bude přesouvat - stoly, počítače, telefony, protože začne výstavba přepážek. Jaký tedy mělo význam uvolňovat dočasné prostory, jenž jsme měli zablokované ještě na dalších patnáct dnů a kde se dalo pracovat v klidu, když zde se bude zase stavět? A proč se bude stavět jen 1/3 stavby a ta se zase přeruší??? Ne, nebudu se rozčilovat...

Potkal jsem ve středu i kamarádku I*, ale docela mě její stav polekal, protože ani neudržela oběd...

Udělal jsem si i fóra na čtvrteční výjezd, který měl směřovat na pobočku F*, a zůstal jsem na této pobočce celé odpoledne, čímž jsem nepřispěl ke klidu kolegů, kteří mě očekávali na hlavní pobočce.

Ale díky tomu jsem mohl být celý čtvrtek na hlavní pobočce a v poklidu řešit vše nahromaděné a později odpoledne si zajel za kamarádkou do kafárny... a tu si pak užil.

Vtipně jsem si myslel, že v pátek, kdy budu mít jednodenní dovolenou stihnu dotáhnout vše, což se mi docela - ehm - nedařilo, nic mi nešlo od ruky, nic jsem nedotáhl. Večer jsem si překontroloval stav v práci a - po asi tak minutovém klení - opět doma nic nedotáhl, protože v práci nebyla převedena databáze do nové verze a zrovna tento převod musel být koordinován mezi všemi pobočkami po celé republice.

Jak mohla vypadat moje sobota, když jsem šel spát o půlnoci s nastřádaným spánkovým dluhem? Nefungoval jsem pořádně ani odpoledne, kdy jsem jel na první adventní sobotu na jistý hrad a do jistého útulku, v obojím se zanechal celý obsah svojí peněženky.

Je neděle, a já opět nic neudělal, kromě toho, že jsem se pohádal s příbuznými. Ale to tu popisovat nebudu...

A tak raději končím a jsem zvědav, co mě čeká v pondělí...