Pondělí si ani nepamatuji, protože to zatracené úterý mi to přebilo. Sjel jsem na nejmenší pobočku, prožil si onen zmiňovaný příběh a pak šel na pobočku F* na oběd. Nevím co jsem jedl a nevím co se dělo pak, kromě toho, že jsem ještě něco málo z nové techniky zapojil.
Ve středu jsme se Š* zapojovali další přestěhované pracovnice, objevil se tam Z*. O chvilku později jsem vyběhl na poruchu, abych po návratu zjistil, že přestěhovaná místnost už vypadá jinak. Š* nikde. Připomněl jsem kolegovi Z*, že on neurčuje, jak bude místnost postavena a ať to laskavě vrátí do stavu, ve kterém to mělo stát. Hodně ošklivě mi odsekl.
V rámci zachování svého zaměstnání (po inzultaci kolegy bych o něj přišel) jsem raději odešel, došel do kanceláře za Š* a - světe div se - i ona odešla ze stejného důvodu. Ne že by se chtěla prát, ale proč vynakládat námahu na změnění názoru berana nebo přesněji řečeno "zabejčeného osla". Vyžere si to on...
Odpoledne jsme ho neviděli, měl být na pobočce F*
Čtvrtek jsem pro změnu na pobočky mířil já, abych se kolegovi vyhnul a dostal "nakládačku" opět o Z*, naštěstí ji bylo tak akorát, abych nevypěnil. Do toho všeho mě trápil i nepovedený středeční LIVE, nekoupené jízdenky na víkend, neřešené nákupy, kamarádka Am*...
Nakonec jsem to nějak dal, vrátil se domů až po 18-té hodině, dotáhl ten zbytek a podařilo se mi udělat LIVE správně.
Pátek byl zajímavý, a začlo to tím, že kolega Z* měl usnadněnou práci: "Když se ti milý Z* zdá, že se ti Pelin vzdaluje, tak ho pozvi na pivo", zněla totiž rada kamarádky směřovaná přímo do uší Z*.
Na pivo jsem ho pozval já. A jak by řekla jeho bývalka Am*, zase jsme mu to usnadnili, zase se to z jeho pohledu "samo" vyřešilo...
Kromě tohoto jednoho setkání jsem se tedy se Z* nepotkal, ale ani nedělal svoji naplánovanou práci, protože to Z* udělal ve čtvrtek a pátek ráno....
Po poledni jsem byl duševně už mimo, protože jsem se těšil na výlet za kamarády na S* a tentokrát jel všechno vlaky a dokonce cestami mimo Prahu. Kdysi jsem to už jel, mezitím se měnily mockrát jízdní řády. A já byl nyní překvapen, protože spoj z mého města byl posunut dopředu, takže jsem to měl takříkajíc na knop. Na prvním přestupu jsem díky tomu strávil 45 minut čekáním. A proč to všechno? Protože byl přidán vlak od pobočky F*, kterým bych přijel na přestup a jelo by mi to za minut deset...
Ale i druhý vlak je organizovaný jinak, takže byl na moje nádraží SUNUT(!!!) i s cestujícími, aby se správně vyřešila úvrať bez přepřahání lokomotivy. (Dříve vlak začínal odsud) Osobně bych to řešil pomocnou lokomotivou (kdysi bývaly pro tyto případy tzv."staniční zálohy"), ale budiž.
Jel jsem sám v kupéčku pro osm lidí a měl jsem povinnou místenku. Trošku jsem si připadal jako by byla ještě "covidová" situace, ale pak přišly chvilky, kdy jsem měl až dva spulucestující. A přišel taky tak hustý déšť z černého mraku, že musely být rozsvícena světla...
Celou sobotu jsem byl na střídačku venku - přesouvání dovezeného dřeva pod střechu kůlny, v bazénu, nebo v podkroví, kde se zvyšovala teplota jak místnosti, tak notebooku, kde jsem se snažil v přestávkách narovnat hru SIMT, aby šlo točit video
Návrat domů byl zajímavý, ale zvládl jsem ho - vlak před námi zkolaboval a cestující museli jet s mým vlakem, takže bylo narváno a nějaké to malé zpoždění bylo, ale na přestupu to šlo stihnout i tak...
Večer jsem se opět chytil se Z*, hrál si na pokažený kolovrátek, kdy do omrzení opakoval radu pro kamaráda a dělal u toho, že neslyší, že mu říkáme, že rada není momentálně funkční....
