Vše by bylo v pohodě, kdyby zrovna na zábradlí mého můstku uprostřed nestál veliký anděl s ještě většími křídly. "Musím si schovat křídla" říkám si, ač už je schované mám, "aby je neviděl", upřesňuji si. Sahám si dozadu a popotahuji si tričko, které už křídla zakrývají. Tričko je dlouhé a sahá i přes kalhoty a teď už u přes špičky křídel, které předtím tak úplně skryté nebyly. Teď už je tričko přetažené přes celý zadek...
A pak prostě jdu a tvářím se pracovně, protože v rukou nesu desky, projdu pod andělem, aby sen skončil na druhé straně za nejbližšími dveřmi, kde se ohmatávám klouby, kde přechází páteř v křídla, jsou trošku obolavěná - asi z toho schovávání.
V této repríze snu mě anděl nenapadl, ani jsem "nuceně" nezaujal po dalších peripetiích jeho místo.
Těžko ale říct, proč tento sen přišel právě teď a právě s tímto výsledkem, což mě mate. Nejsem schopen si ho jakkoliv přiřadit k nějaké reálné události, nějakému hnutí mysli, prostě nic.
Jediné, čeho si sem po delším přemýšlení vědom, je to, že jsem pod andělem ve snu tentokrát prošel úplně klidný, jak duševně, tak fyzicky. O to víc mě to mate, protože z pracovních aktivit a běžících dovolených kolegů a kolegyň jsem přetažený, chce se mi hodně spát....
