Shrnutí uplynulého týdne (30/2020)

Týden, který právě končí, byl pro mě týdnem předdovolenkovým týdnem, kdy jsem dostřihával videa pro svůj kanál, v práci dotahoval věci a zadařilo se, až jsem se začal bát, co se pokazí. Říkal jsem si: v klidu zabalím v pátek a v sobotu. Odjezd na akci dovolená a vedoucí na táboře jsem měl v sobotu po obědě.

Nu,  v sobotu dopoledne jsem hledal funkčního pohotovostního zubaře a nesehnal. Ano, pohotovosti fungují ale to musíte stát ve frontě už 2 hodiny před otevřením, abyste se dostali aspoň ten den na řadu.

Tudíž jsem dobaloval ve spěchu a samozřejmě se děly věci, minimálně jedna taška s drogerií asi nebyla ani zabalena... Nu což, nu níc.

Zubaře jsem našel v Praze a v podstatě jsem šel najisto. Tedy najisto - adresu jsem měl, ale správně se na ní dostat. Dorazil jsem do fronty a byl čtvrtý. A opět se ukázalo vybavení nemocnic a ordinací pohotovosti a taky jejich zásobování materiálem je... jak to říct - bídné? Tahle ordinace měla aspoň nové křeslo... a taky mladinkou doktorku.

Co jsem ale zmotal byl notebook. Chtěl jsem si ho pro jistotu vzít do ordinace, ale už ve frontě u zubaře jsem zjistil, že nemám na zádech nic. Naštěstí mi z auta nezmizel.

Na parkovišti P+R, na které jsem jel poprvé v životě, taky byla švanda - protože při příjezdu jsem chytil úplně poslední místo a při odjezdu jsem narazil na Dejavu - představte si automati na jízdenky s přidanými tlačítky a popisky s fixkou na postup placení

No ale pak už jsem jel, dojel na místo srazu vedoucích, navečeřel se, utrpěl instrutáž, jak se budeme chovat v neděli na táboře večer. A šel jsem spát.

Jenomže v neděli dopoledne bylo hrozně moc času, takže jsem šel do místního parku a snažil se najít místa, která jsou zde na blogu už popsaná v historii, ale na které jsem posléze nedokázal "zabloudit"

Z prvního místa, kterému říkám "zapomenuté elfí schodiště" mám jeden dávný sen, kdy se chůzí nahoru vracím do světa lidí a jde to těžce, protože vlevo je trnkový keř.
Ten už letos není a strom, který hezky kvetl, nyní umírá...

Šel jsem tudy jen směrem dolů, vědouc že najdu další bod, který mi taky vystupoval ve snu...

A vystupoval asi dvakrát, ne-li vícekrát a vždy to byl sen, kde jsem se pokoušel levitovat či létat bez křídel. Tentokrát jsem byl nucen udělat fotografii z druhé strany, než před deseti lety (bez jednoho a půl měsíce), ale i tak na mě dýchlo hodně vzpomínek...

Pak jsem se odsud začal vymotávat do blízkého chrámu konzumu koupit si snídani a nějaké drobnosti.

Vzhledem k dnešku, kdy mám stoprocentní úspěšnost v hledání svých dávných stop a nabíjení energie v parku, mohu prohlásit: Další úspěšný den v dohledu. Uvidíme, co dá večer

Popisek zbytku neděle dám až do dalšího souhrnu, přeci jen to bude patřit víc k sobě - když tam bude jen o táboru...