Jenomže ani na přímo položená otázka "proč máš dojem že se ti odcizuji" nedostala přímou odpověď. Asi jsem ji položil brzo po tom výčtu....
Ve středu jsem si sedl a ve chvilince klidu (7:45) si promyslel, co všechno chci stihnout do konce týdne a kdy navštívit doktora a další instituce, které v pátek spíše neúřadují. To znamenalo, že musím zrušit čtvrteční kafárnu. Problém byly pracovní problémy, protože ve středu se to na mě sypalo (navíc první den v měsíci) a to se prostě nedalo - tedy ztratit se z práce a jít si řešit soukromí.
Kamarádka se na mě trošku zlobila, protože jsem jí to neřekl osobně (email o dvou větách jsem psal v přestávkách mezi telefonáty asi tak dvě hodiny), ale to se nedalo nic dělat. Ještě nahněvaná mi připomněla čtvrteční divadlo...
Věděl jsem, že mám jít 2.července večer do divadla, ale že je ten den už zítra, tedy zrovna v ten čtvrtek, mi nestihlo dojít. Naštěstí tou dobou už mají ony instituce zavřeno, takže bylo jasné, že to stihnu.
Čtvrteční lítání po pobočkách jsem zahájil na pobočce P* hned v půl sedmé ráno a do deseti hodin se mi podařilo vymést všechny odkládané počítačové problémy, a to jak hardwarové, tak softwarové (aneb jak zadat do programu něco, co se vzpěčuje). Odpoledne rychle k doktorovi, na oficiální instituce, nakoupit,...
... A pak do divadla, respektive na letní scénu k jedné hradní "zřícenině". Musím říci, že jsem si představení užil - hra Noc na Karlštejně je pro tohle prostředí jak dělaná - a taky to místní herci pojali nejenom jako komedii ale také jako schovávačku odkazů na jiná díla (např.: "Pojď dolů - Pojď ty nahoru") a taky jako rozcvičku na postřeh, protože se děly věci na celé scéně, takže jsem mockrát při hromadných scénách vždy jen něco koutečkem oka zahlédl...
Zábavné bylo i zlobení s kamarádkou - hned poté, co jsme si sedli, jsme sledovali, kolik známých lidí uvidíme, ať už z práce či ze soukromého života. Bylo jich hodně, takže jsme začali uvažovat, za koho budeme toho druhého vydávat ("kamarád/-ka" je příliš mnohoznačné) a na přímou otázku na toto téma jsem bez velkého přemýšlení vypálil. "Budu tě vydávat za tetičku"
Joj, to jsem si dal! Tetička byla orientovaná v čase i prostoru, takže jsem dostal slušnou Bandurskou i s vyhrůžkou, že tohle nezůstane bez odezvy a že se mám těšit na narozeninový dárek. Podle toho všeho soudím, že dostanu poukaz na bungee jumping bez lana....
Zbylé dny byly bez dění, RVHP se tentokrát nekonalo. A vlastně jen jedna příhoda stojí za připomenutí.
V pátek jsme šli na oběd se Z*, ale také s A*, kterého minulou neděli Z* svojí beranovitostí naštval. Z* se omluvil, pozval nás na oběd a později se šlo na pivo, kde si mládenci popovídali o všem a o ničem, já jim ve vhodnou chvíli přizvukoval...
