Další týden mé dovolené je právě za mnou, a mohu si jen gratulovat, že se pracovně kromě jedné věci nic nevyvrbilo a ani na táboře nebylo nic akutního.
Anebo bylo, ale já to neviděl či nedozvěděl se?
V pondělí a v úterý celý den pršelo, a když na chvilku přestalo, měli naši vedoucí dost pobytu uvnitř a s dětmi šli na hru do lesa. Ledva začali hru začlo znovu pršet.
Důsledek přišel hned - několik dětí se nachladilo - takže nejhorší případy nešly na výlet. Když jsem většinu těchto případů viděl tahat dřevo na táborový oheň, zapochyboval jsem ... Na druhou stranu jsme měli i nějaké bolavé kotníky a tak...
Co si tak pamatuji, tak nějaké další průšvihy na táboře nebyly, takže skoro není co popisovat, program běžel a tak nějak to fungovalo.
Až přišla neděle, kdy mělo být vše zabaleno a mělo se to jen naložit do aut. Asi je Vám jasné, jak vypadala klubovna a kuchyňka vedoucích - bordel na N-tou. Očekával jsem,že najdu jen skleničky od pití, ale na zemi bylo leccos od bordelu k vyhození až po notebooky. Klubovna se vyklízela půl hodiny.
Původní plán, že ve 12:00 si sedneme do kruhu a řekneme si s ostatními vedoucími "pápá" a pak se pojede na oběd lehce sabotovalo pár vedoucích už kolem půl jedenácté a tak jsem se k nim připojil a odejel také. Jel jsem za kamarádem J*K*, kde jsem si dal dobré kafe a jel domů.
Bylo to drsné, protože mi kamarád dal sebou vychlazenou vodu v lahvi, divže vůbec tekla, ale dva kilometry před Prahou jsem si málem popálil hrtan, jak už byla teplá. Ano, mé autíčko Stříbrná Sršáň nemá klimatizaci. Naštěstí benzinová pumpa v dohledu, takže nákup benzínu a další studené vody. Sršáň začala ukazovat venkovní teplotu 35,5°C, tabule na dálnici tvrdily 50°C teploty asfaltu a já měl chuť se vyhnout jedné objížďce na konci jedné dálnice a udělal přejezd za Prahou na jinou dálnici. Bylo to skvělé do okamžiku, kdy i na této spojce byly objížďky.
Ale i tak jsem byl doma v 16:45 hod a když bych si napočítal hodinové čekání na kroužek a pak na dodání předraženého oběda a jeho snězení, zpozdil bych se v lepším případě o dvě hodiny, a znamenalo by to, že bych Prahou projížděl ve špičce, takže zpoždění by bylo příliš velké a domů bych dojel snad až v 19.00. A to se mi opravdu nechtělo
