Tento týden by mohl být nazván týdnem zklamání, protože se mi zdálo, že jsem kdekoho pouze zklamával, ačkoliv se našlo i pár momentů, kde se mi povedlo někoho nezklamat. Typicky sám sebe...
Celé je to hodně o tom, že jsem celý týden nechával ostatní, aby vyvíjeli aktivitu a jasně si řekli, co po mě chcou, abych jim to mohl splnit. To už je taková role lidí, kteří pracují na podpoře neboli supportu. Částečně to lze přenést i do reálného života, sice pak vypadáte jako neprůbojní, neaktivní, či líní.
No a jak říkám, funguje to částečně - pravděpodobně do doby, než narazíte na někoho, kdo také nechává aktivitu na druhých, což bohužel znamená, že pak sedíte vedle sebe a ... nic. Level dva pak nastává v okamžiku, kdy jeden z Vás má pocit, že by se potřeboval vypovídat, nebo získat oporu, ale neřekne k tomu vůbec nic.
Mě se to stalo, tedy ta část, že bych měl nastavit rameno na vyplakání se, jenomže já byl ve stavu, kdy má empatie byla snížena, k čemuž ještě třeba připočíst moji únavu, kdy nemám moc chuti a sil něco vymýšlet. .... No prostě jsem pak i odmítl pomoc s nákupem obuvi, ačkoliv mé sandály se zrovna v ten den rozhodly započíst stádium rozkladu do konečné fáze oddělení podrážky od zbytku boty. Ano, asi jsem měl sílu naslouchat, ale ani to jsem nenaznačil...
Doma jsem ležel asi 45 minut na posteli bez hnutí, ale pak jsem se trošku probral a jel si sandále koupit a taky zařídit jednu povinnost na hřbitově.
Avšak moje neaktivita v duševní rovině trvala až do nedělního večera, což velmi pravděpodobně znamenalo, že jsem kamarádku zklamal hned dvakrát v jednom týdnu
Update 25.8.2020 18:41
Předchozí odstavec jsem musel škrtnout, protože kamarádka nesouhlasila s vyzněním a hlavně druhým zklamáním, protože jsme se v neděli potkali znovu a já vymazlil jejího kocourka, co to jen šlo... Krom jiného, protože jsme hodně hovořili...
Update 25.8.2020 22:41
Do tohoto shrnutí nepatří následující dvě smutné novinky, leč datumově patří do premiéry tohoto článku.
Dnes mi zemřela teta, a také bylo oznámeno úmrtí vzdálenější kamarádky Janiky, se kterou jsem se potkal jen třikrát naživo a pak strašlivě mockrát na "offline" hraní dračích doupat, kde byla buďto velmi kvalitní hráčkou, anebo ještě kvalitnějším Pídžejem alias Gamemasterkou....
