Popsat právě uplynulý týden, první pracovní týden po dovolené, bude velice jednoduché.
Namísto toho, abych odpracoval 40 hodin týdně, stihl jsem jich rovnou 60, což je naprosto neuvěřitelné, leč očekávatelné. Čekalo mě jen 300 emailů, což bylo oproti minulým letům doslova skvělé...
A tak jsem se mohl snažit to nějak přežít, k čemuž mi z obvyklých radovánek pomohla pouze Kafárna s kamarádkou a pak nějaký ten mimořádný spánek po příchodu z práce domů - tzv. gaučing...
No prostě nic moc.
A tak mi trošku pomohla mimořádná situace v neděli, kdy jsem svojí mamku vezl do zcela jiného kostela, než kdy jindy, protože v jejím obvyklém kostele (kde před ním můžu při čekání na jízdu zpět jezdit na kolečkových bruslích) se mění okna... U tohoto kostela byl docela prostor chodit po okolí a hrát Ingress a Pokemony, přičemž obě hry jsem už pekelně dlouho nehrál.
O obou hrách jsem ale psal už mockrát, jak je všichni kolem mě hráli a pak jsem najednou zjistil, že je hraju sám.
Dneska jsem si připadal stejně - v Ingressu v nejbližším okolí nebylo nic našeho, ale ani nic, co by patřilo protistraně, prostě na mapce krásně šedo. Udělal jsem si tam malý trojúhelníček, což bylo jediné, na co jsem se za 45 minut zmohl. O dvě hodiny později bylo přemalováno na barvu protistrany, ale nic nepostaveno. Ptostě klasické "boření báboviček" :-( Ale co nadělám, v našem městě za "mojí" stranu zjevně už nikdo nehraje...........
