Nevím čím to je, ale jsou dny, kdy se ohlédnu za celodenní prací a říkám si: "Cože jsem to vlastně dělal?"
Takové bylo pondělí - dočistil a dodělal několik drobností, opravil nějaké nedobroty na třech PC a najednou bylo 8 hodin odpracováno, ani nevím jak. Nebýt zpestření s majetkovo-inventurním děním, byla by to šeď, šeď nuda. Co se vlastně dělo?
V pátek na jedné z budov odešla čtečka čárových kódů, jeden z kolegů otevřel skříň, vyndal náhradní a - na ní nebyl žádný kód. Takže haló, jak je to možné a prý Peline, co to jako má znamenat. Obhlédl jsem si onu čtečku a podle kombinace "drátová-krabička na drátě-nepřelepený štítek výrobce" briskně sdělil, že čtečka může patřit do série "X", kterážto podle majetkové evidence přišla do firmy v roce 2006. Tím pádem bylo haló ještě větší, které se dořešovalo toto pondělí, neboť 3 roky v inventurách zřejmě žádná čtečka nechyběla a až před čtvrtou inventurou se nějaké vyřazovaly a likvidovaly. Vizuelně jsem se na ty čtyři čtečky podíval v majetkové evidenci - dvě z nich byly z úseku, který já spravuji a byly to čtečky jasně rozbité (to musím vědět, když jsem je za rozbité prohlásil já a nechal je odborně zlikvidovat). Třetí čtečka měla také přiřazené jméno zodpovědné osoby, ale čtvrtá ne. Zdálo by se, že máme nalezeno, ale nesouhlasilo sériové číslo proti inventárnímu :-( Do toho jsme našli dodací list právě z roku 2006 a bylo tam sériové číslo té nalezené čtečky...
Možná to bylo ještě jinak, jen dodák hovoří jasně, tehdy se ta čtečka musela dovést... A raději zde nebudu psát, co se kolem toho dělo v úterý :-(
Ale v úterý jsem měl i jinou zábavu a mnohem lepší, počítačovou. Nasazujeme totiž nové Windows 7, někdo dostane zcela nový počítač, jiný bude mít sestavený PC ze dvou (kvůli RAM pamětím). Těch nových počítačů bylo docela dost a pořád jsem si říkal, kdy se něco pokazí. Pokazilo se to po nějakém 90tém počítači. Nasadil jsem počítač, zapnul a po najetí do Windows7 zákys - nešlo klikat nikam, vše se zaseklo. Skoro mi to připomnělo závadu ze soboty, ale tady ji způsobovalo bůhví co. Takže jsem si s tím hrál 3 hodiny, zjistil, že počítač vyžadoval nějaký XML soubor o 222bytech, který sice měl, ale volaký poškozený, díky čemuž se zbláznily cesty do Program files a jiných služebních adresářů Windows.... Ale i po těch třech hodinách je něco špatně, protože jeden z našich softwarů odmítal na plochu dát správné ikony....
Středa byla zajímavá jen tím, že jsem ze sebe dělal hodného blbce, který čekal po skončení pracovní doby na dokončení práce ekonomek, aby za nimi udělal uzávěrku a poslal do centra. Práci jsem zakončil podivným pocitem, že valná většina našich nových počítačů bude mít ne zcela správně nainstalovanou licenci Win7, z nudy při čekání jsem si dělal takovou malou analýzu...
Ve čtvrtek jsem měl být jenom ve škole. Nejprve jsem do školy přijel chviličku před sedmou, abych na nástěnce zjistil, že jsem se buďto sekl, anebo byla výuka přesunuta až na devátou hodinu ranní. Dvě hodiny se mi čekat na chodbě nechtělo, takže jsem si sjel autem domů, zasedl k počítači a chtěl si prohlížet "Koko" neboli "komentáře z kopkitu", což je série Youtubáckých videí ukazující nějakou konkrétní tramvajovou linku. Ten kdo to dává na youtube je potvora, protože dá na web 1x týdně vždy jen necelých deset minut. Z aktuálního dílu jsem viděl jen 3 minuty a telefon z práce. "Pelinééé nic nám tu nejdee". Tuhle hlášku nemám rád, ale zkusil jsem být tvrdý, takže jsem poslal šikovného kluka do serverovny s pokynem: "Zapni všechny monitory, zacloumej s myšma a pak mi popiš, který monitor nemá normální Windowsácký obraz.
Pokud jsem doufal, že kikslo napájení pro datový rozvaděč, pak jsem se krutě zmýlil, vypadl server s DHCP a server byl na obrazovce, kdy BIOS testuje HW počítače. Než aby mi kluk četl všechna písmenka z obrazovky, řekl jsem mu, ať zmáčkne F1, což obvykle popostrčí BIOS z chybové hlášky dál k najetí Windows. Popostrčilo, ale ke konfiguraci řadiče s RAID5 a to bylo velmi zlé....
Nasedl jsem do auta a strávil hodinku nad serverem. Nechápu to, ale prostě se poškodila MBR na disku s Raid5, který není úplně standartní jako bývá na klasických hardiscích. Oprava byla snadná - proklikal jsem konfigurace řadiče - tam bylo vše v pořádku takže podezření na vadnou baterku u CMOS paměti padlo, pak i konfiguraci co se zapisuje na HDD a tam chyběl záznam o tom, že se má simulovat prostředí pro Windows NTFS systém. Několikeré najetí a sjetí serveru neodhalilo, že by něco ten záznam poškozovalo, takže jsem z toho volaký zmëtený. Ano, předělávají nám v budově elektřinu, ale před serverem mám nastrkané udělátory, které mi mají napájení stabilizovat, takže co mi poškodilo tabulku? Mimochodem - v BIOSu se server ocitl proto, že v noci byl proveden restart po Windows Updatech. Zřejmě budu muset tento jediný server převést do režimu co jsou ostatní - Windows Update a restart jen na můj pokyn.
Do školy jsem přijel tak tak asi s tří minutovou rezervičkou, abych se naučil Programovací jazyky. Učil nás to kluk mladší než já, a já, zarytý pascalista se budu učit programovací jazyk "C" :-)
V pátek jsem dopoledne kontroloval počítač z úterka a jevil se zdravě, kolegyně na něm pracuje bez problémů. Byl to poklidný pracovní den, který pokračoval tím, že jsem odjel do Prahy na akci. A v sobotu brzy ráno zpět. Pražskou akci nemá cenu popisovat, prostě klasická porada vedoucích tábora :-)
Nemám ale rád, když se mi plní mé sny - ty nepříliš dobré. Všichni povykují o nezaměstnanosti, ale dělat řidiče autobusu je zřejmě práce, která neláká mladší lidi, takže za volanty jezdí i pánové starší.
V pátek mě vezl jeden řidič, kterého jsem otipoval na 80 let (a v duchu si přál, abych svůj tip přestřelil.) Ale byl jsem v poklidu, protože jak píšu výše, starší řidiči prostě jezdí. Jenže tento měl zvláštní potíž. Na třech velkých křižovatkách ze tří, kde byl nucen odbočovat na poslední chvilenku dobržďoval a tak tak nevrážel do překážek. Když se mu tento "žert" povedl i před kruhákem, přes který tato linka obvykle vůbec nejezdí, musel jsem se nad tím zamyslet.
Kdybych zabředl do svých "německých" snů, tak řidič-stařec-(němec) v jedné osobě jel s autobusem, který měl "německé" (=neúčinné) brzdy a vezl nás kamsi, kam já cestovat nechtěl.
Ve skutečnosti to bylo samozřejmě trošku jinak a většinu brzdění měl prozaický důvod. Na světelné křižovatce chodec "no co že mám červenou, jsem přece na přechodu a tam mám přednost", na další křižovatce auto "proč nepřejdet autobus zprava, zůstat v jeho pruhu a pak prudce zabrzdit, abych nevletěl pod tramvaj nebo nepřejel křižovatku " ...
V sobotu mě vezl řidič z firmy ČSAD S*, kteří mají smlouvu s M* na vzájemnou akceptaci čipových karet s elektronickými peněženkami. Řidič a ani autobus nebyl místní (no minimálně autobus - měl značku z jihlavského kraje) a tak zapochyboval, že si není jist jak mají M* a S* mezi sebou smlouvu. (a já si připadal jako ve snu "A-33 Průkazka neplatí") Taky jsem pochyboval ale v duchu - co když už ta smlouva neplatí? Řidič se ale zachoval tak, jako hodný "němec". "Zkuste to" řekl s usměvem a já to zkusila přiložil kartu ke snímači. Pokladna pískla, vyjel lístek a na displeji se objevil zůstatek na mé čipovce...
V sobotu odpoledne proběhlo rozloučení s Tomíkem, o čemž jsem tu psal. Nemá cenu se opakovat, ale slíbil jsem video s onou zvláštní duhou
Neděle byla jen o nedodělcích, co se mi tu shromáždili na stole a o jejich likvidování ...
