V pondělí a úterý jsem nestíhal skoro vůbec nic, neboť jsem zpracovával videa, fotky a kdoví co všechno ještě z víkendové akce, takže jsem taktak stihl napsat něco malounko až ve středu o tom, že jsem byl rád kde jsem byl :-) [Slapy (2 dny poté)]
V úterý jsme opět hráli hru dračí doupě. V prvním plánu, tedy přímo při hře, jsem se docela bavil, ale večer, když jsem odvážel nejvzdálenější hráčku, která s námi hraje nejmenší dobu, mi došlo, že v duržince stále nepracujeme jako tým, že někteří hráči sólují stále a jiní jen někdy, ale vždy když je to fatální. Některé postavy pomalu pořádně neznají ty druhé, ještě teď si pamatuji, jak jsem si nedokázal vzpomenout na kompletní jméno jedné postavy a strašit mě to bude zřejmě až do konce života. Navíc v sobotu jsem si pročítal kroniku a do očí mi uhodilo několik situací, které bych nazval "zrazujeme spolubojovníky"
To čtvrtek byl zábavnější, otázkou je jak a pro koho. Pro mě to zábavné bylo,ale jen když jsem se na to školení díval jakoby z pozice nezávislého pozorovatele. Ti co pod tím člověkem pracují přímo to asi tak nevidí. [Školení na ... ?]
Pátek byl zajímavý tím, že se mi odpoledne neustále měnil program tak, že nakonec část programu skončila v sobotním odpoledni. A až na jednu vyjímku bylo vše kolem počítačů. Uf uf uf.... A ještě něčím byl zajímavý.
Zkouším posílat jednou za čas kamarádce trošku energie do situací, v nichž se má na 100% ocitnout a které jsou důležité (a o které požádá). Těžko říct, jak moc se mi to daří, ale rozhodně mě večer překvapil vzkaz na ICQčku složený z kytiček a pusinkujících smajlíků, prý se situace v práci vyvinula dobře. Ze srandy jsem jí řekl, že mi to neměla říkat, že teď zpychnu, ale už v té chvíli co jsem to psal jsem věděl, že tohle se ještě hodně dlouho nemůže stát. Před lety jsem v tomto blogu napsal, že se při práci s energiemi cítím jako čtyřleté děcko. Teď bych možná napsal že je mi o měsíc víc a stále k energiím pokorně přistupuji, hledám a snažím se nacházet ..... Jsou ale místa a situace, kam neumím zacílit a přitom si říkám, že i tam existují lidé, kteří si zaslouží mít klid a mír...Ale zpět k dění. Sobota byla zasvěcena různým nedodělkům a u F* jsem nevěřícně zíral na počítač, který najel do Windows, zahrál, nahodil ikonky a zatuhnul. Nikdy bych tomu nevěřil, ale naprosto záhadně se zakousával antivir. Zjistil jsem to do 30 minut, metodou "zkus něco vypnout a podívej se co to udělá", ale jak k tomu přišlo jsem nepochopil. Odinstalace, restart a nový install téhož antiviru zabral...
Neděli jsem pak nechal program Picasa přebírat mé fotéčky a pokoušet se je automaticky otagovat podle obličejů. Osm hodin to chroupalo a já mezitím přitom čistil plochu ve Windows, kam jsem si poukládal kdejaké textíčky pro blog a snažil se dělat koncepty blogpostů na dalších pár dnů...
