V tomto právě uplynulém týdnu se ve mě něco zlomilo - děs z toho, že jsem vzdal zkoušku jen proto, že jsem věčně v práci, po kamarádech a nemám čas se učit, za mě rozhodl. Dost bolo všeho, teď má přednost mé vzdělání.
Jenže jak se říká - od rozhodnutí k uskutečnění daleko. Celý čtvrtek jsem doháněl nějaké úkoly mimo školu a mimo práci, v pátek jsem byl tak zdrchaný, že jsem většinu prospal, abych pak o svojí dovolenou přeci jen jel do práce "to okouknout". Zvrhlo se to na tři hodiny reagování na emaily (krom jiného). Sobota a neděle byla tvrdě učící se, ale můj plán, dát do úterního odpoledne všechny části knihy, které na ruštinu 3. semestru musím umět, má díky pátečnímu selhání jistý problém. Nestihnu projít vše, budu muset opět spoléhat na svůj odhad toho, co mě čeká... No uvidíme...
