[Autobusový sen č.38 , v blogu celkově 230. sen]
Sen se mi zdál na začátku září a byl to sen z kategorie "přichází invaze nepřátel", jenže ti mají protentokrát vymyšleno spíše, jak nás zblbnout.
V tom snu se to zjevně ví, protože v přicházející noci, kdy se po silnici blíží "mlžný had", se každý snaží uchránit jak umí, ale je to problém, jakoby byl k nám do čech vypuštěna novější verze.
Řídím autobus a jedu odkudsi z průmyslové zóny a dojedu do města na velkou křižovatku, kde zastavuji, protože cítím a pak i vidím, že je zle nedobře. Nikde nesvítí ani světélko, přichází večer nebo svítání, to nevím. S jednou vyjímkou. Proti mě jede autobus linky 22 velice rychle, svítí si na cestu, ale nevjíždí do zastávky a snaží se ujet do směru, kterým jsem já přijel, v prostoru pro cestující má tmu. Za ním se řítí čelo oné mlhy. Bylo by to zajímavé pokoukání, kdyby to byl film, ale průšvih je ten, že se to řítí na mě a zasáhne mě to plnou silou.
A to bude problém. Ta mlha vstupní mřížkou proleze do autobusu, protáhne se vzduchotechnikou, já se nadechnu, a ... pak už to nebudu já, ale z pohledu přeživších čechů jen nějaký blekotající mátoha žijící si vlastním životem spolu s ostatními (s nimi se možná domluvím, ale...).
Ne, budu bojovat, nechci, aby se mi toto stalo, ale otočit se s autobusem nemám čas, abych ujížděl za kolegou, uhýbám proto doprava, pak znovu doprava, už jsem stranově dobře na směr, co jel kolega, ale pak, místo abych na další křižovatce jel šikmo doprava a najel tak na výpadovku z města, uhýbám doleva, a pak znovu doleva ...
Mám nehorázné štěstí, ta mlha touto novou ulicí neproběhla, anebo proběhla a už tu není. Okamžitě zastavuji a vypínám motor. Čekám. V dáli na křižovatce vidím, jak tam ta mlha doprojíždí. Čekám. Mlha v mém okolí již není vidět. Ještě chvilku čekám. Svítá....
Vystupuji z tichého autobusu, udělám pár kroků. Je neuvěřitelné ticho... Dívám se po okolí, ale nikde není vidět žádný pohyb a já tiše doufám, že je to spíše příznak víkendového klidu, takhle brzy ráno by to tak mohlo být. Pokud měli lidé utěsněna okna, nebo měli štěstí jako já, přežili to. Doufám, tiše doufám. Jedno z oken v protějším domě někdo otevřel a pustil si tiše rádio, v tom tichu se to ale nese celou ulicí. Melodie začíná nadějně, budou hrát "Jožina z bažin", ale ta slova , TA SLOVA, co zní ! BOŽE NEEEE !!!!
Mé reálně uvažující já mě po těch úděsných slovech písně vzbudilo. Za prvé - v Praze to postihlo nějaké rádio, tudíž poklesne informovanost. Za druhé - stihl by někdo nazpívat takto zmatenou píseň? Za třetí - a nezbláznil jsem se já? Za čtvrté - pokud vím, co ta mlha dělá, pak už možná stihla zblbnout pár lidůch, ostatní lidé pak měli šanci vypozorovat - proč se tak děje a jak se bránit.
Má to ale i úplně jinou stranu mince - tenhle sen se mi už (mírně modifikovaný od této verze) zdál. Je to zcela jasně varování. Jenže před čím :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat