Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

pátek 21. října 2011

Vzpoura v kavárně

V jedné z minulých nocí jsem spal nějak divně, takže mě dostihl trojsen, který jsem nazval podle první části...

První část snu začíná v kavárně, která je prosta jakékoliv výzdoby a je vytvořena z nějakých větších sklepních prostor, co výklenek to jeden stůl, kolem něj čtyři židle a na nich hosté. Ty židle jsou staré a těžké, takže s nimi lze těžko hýbat. Sestra si na jednu z nich sedla, ale protože zrovna téhle chybí ždibec jedné nohy, sestra padá ze židle. Když bleskově vstala, jala si to slovně vyřizovat s majitelem kavárny.

Ten na důkaz, že jeho židle jsou skvělé, vzal jednu ženu posadil ji na římsu a tvrdě zacloumal židlí. Další kus nohy odletěl, ale návštěvníci a dokonce obsluha toho mají dost a všichni (bez placení) míří k východu nedbajíc majitelovo udivené volání "to přeci nemůžete!". Vyšli jsme ven a zabočili každý na svou cestu ......

Druhá část snu je jen o tom, že směřuji od kavárny kamsi, kde mě zarazí problém. Proti mě jdou dvě dámy (v reálu kolegyně z práce) a jedna z nich říká radostně "Jé, Pelin". Obě se zastavily a měli věru proč. Ozval se protivný vysoký tón a na zemi se rozsvítily dvě svíčky vydávající žluté světlo. Couvám a pomocí dlaní dělám mezi mnou a oním žlutým světlem magický štít. Mám věru proč - o kousíček blíže se rozsvěcuje svíčka v barvě fialové. Dámy jsou ochráněny tím světlem žlutým, to jen já mám problém, vycouvávám, pak se otáčím  zdrhám ...

Třetí část snu navazuje na předchozí prchání, jsem poblíž školy, v jejíž jedné části je udělán kryt. Dobíhám mezi posledními a protahuji se dvojkřídlými dveřmi a v rámci poměrně krátké vybetonované chodby poměrně prudce stoupající chodby se snažím dojít co nejdál. Je tu jedna místnost, ale ostatní se tlačí úzkým prostorem dál. Tam se nedostanu a nebudu tak plně ochráněn před něčím, co přijde (pro jednoduchost to nazvěme povodní), takže mi odtamtud spustili dvě hadičky, jenž si mám strčit do nosu, což činím - čerstvý vzduch budu rozhodně potřebovat. Uléhám na beton na bok, zavírám oči a čekám věci příští. Přišly, cítím bolest a slyším, jak mi nějaká opice skáče po boku, který má přístupný.

Vzbudil jsem se bolestí v tom boku a musel se převalit. V reálu jsem ale ležel na opačném boku než ve snu, ležel jsem na tom bolavém...