Naše kočička Mourinka právě odkroutila první týden bez paničky, neb ta je na operaci s kolenem a já jako náhradní páníček se o ni starám.
Přestože jak já tak mamka se s Mourinkou vídáme denně, to, že bývá mamka mnohem častěji doma a o dost častěji ji krmí, mě odsoudilo být "tím druhým" - hladil jsem si jí směl, když sama chtěla, nevrněla u toho a maximálně vzala na milost mé pokusy o to hrát si s ní, a to ještě ne vždy.
Den první:
Odvezl jsem mamku do nemocnice v době, kdy jindy chodívala na nákupy a vrátil se bez ní. Mourince jsem byl ukraden, pospávala kdesi vzadu v bytě. Když se však přiblížil čas, kdy mamka chodívá z nákupů, Mourinka se probrala a na střídačku koukala ze dvou oken vedoucí na dvě různé cesty, kudy se mamka vracívá. To trvalo 4 hodiny, oběd, který jsem jí mezitím dal, zhltla jak nejrychleji mohla. Po zbytek dne bloumala bytem ...
Den druhý:
Až když jsem se ráno pohyboval bytem, vyběhla Mourinka z mámina pokoje a vyžádala si snídani. Večer po mém příchodu z práce vyběhla z obýváku a vyžádala si večeři. Po obou jídlech jsem ji viděl vždy na jejím spacím místě v pokoji u mamky schoulenou v sedu a nereagující na mé pokusy jí hladit či nabízet šňůrku k honění a zakousnutí. Ani mě nepřišla zkontrolovat v pozdním večeru - když bývám u počítače moc dlouho, přicházívala si mě zkontrolovat skokem z parapetu okna na počítačový stůl.
Den třetí:
Dnes jsem měl dva návraty domů s autem, první bez zájmu, ale na druhý jsem si všiml, že se vzbudila a vběhla do okna a pokukovala po mě, co vykládám z auta. Při vstupu do bytu se mi otřela o nohy, (sláva, byl jsem vzat na milost!), zkontrolovala si, jestli za mnou někdo nejde a běžela k ledničce, neboť byl už dávno čas večeře... Večer jsem udělal chybu, že jsem si sedl na mamčiné místo u stolu v obýváku a díval se na fotbal. Mourinka si toho všimla, a uraženě z obýváku odešla...
Den čtvrtý:
Ráno už při vstávání vidím ve svém pokoji se mihnout šedý kožíšek, byl jsem tedy minimálně kontrolován při vstávání, což je další známka Mourinčiny přízně. Večer pak již tradiční vítání - okno, dveře, lednička. A později dokonce hon za šňůrkou, o který si Mourinka řekla (pomňoukávala u šňůrky přehozené přes kliku)
Den pátý:
Mourinka si zjevně podle mé pravidelnosti při vstávání v minulých dnech dala dvě a dvě dohromady, takže dnes hlasitě mňoukala pět minut před zazvoněním mého budíku a dožadovala se snídaně. Rozespale jsem jí snídani dal a přemýšlel nad svým snem o dupajících slonech. Pak jsem si dal dohromady dvě a dvě já, podle drobného nepořádku v bytě. Mourinka v noci honila nějakého imaginárního nepřítele.... Večer a později večer byl opakování včerejška, dnes mě navíc Mourinka šla u počítače zkontrolovat a vyžádala si i otevření okna, aby čuchem zkontrolovala i zahrádku.
Den šestý:
"A mazej" pronesl jsem na Mourinku o 90 minut dříve před zvoněním budíku, když na mě zkoušela to své "mám hlad". Potrestala mě tím, že někde v průběhu dopoledne u mamky vydolovala nesnězenou čokoládu a jednu dávku snědla.
Den sedmý:
Mourinky jsem si všiml u sebe v posteli. Protože dnes vstávám bez budíku a tím pádem později, zřejmě čekala, až vstanu. Pohladil jsem ji a ona se rozvrněla...
Nádherný zvuk od spokojené kočičky, který měla vždy vyhražený jen pro mamku, se poprvé po ukrutně dlouhé době ozval i pro mě.
