Jeden pracovní týden jednoho pracovníka jedné firmy
...stres tentokrát volnočasový ...
To, co se děje kolem mě, naštěstí o tento víkend skončilo, ale ještě tento týden pro mě byl poněkud napnutý, zvláště pak po pracovní době.
Ale ani v pracovní době se mi nedařilo tak, jak bych chtěl, takže když mi osud v úterý dopoledne nafackoval a viděla mě I*, přimělo jí to k napsaní kontrolního emailu, v níž byla mimo jiné tato věta: "Viděla jsem unaveného Pelina, který by nejraději zdrhnul na pár hodin, možná i dní z povrchu zemského". Ta věta je - bohužel - pravdivá, o čemž svědčil i můj následný sen s televizemi s premiérovým(!!!) obsahem, který jsem tu ještě nepopisoval (snad zítra), a který přišel po dvouhodinovém převalování na posteli, neboť jsem díky přebytku andrenalinu a vzteku neměl šanci usnout.
Každopádně mi právě tento sen otevřel oči a já snad krom jiného vím, kdy se mi objevují moje televizní sny a taky se mi (snad) rozsvítilo i v jiných věcech.
Od pondělka do středy opět řeším ekonomické problémy, kdy je potřeba v programu A opravit přeplatky a nedoplatky tak, aby v budoucím programu B který ještě není naprogramován(!) se to objevilo správně. Bohužel v programu C jež má být nahrazen se to neprojevilo správně, přestože jsme šli podle návodu. Takže ještě ve čtvrtek jsem telefonoval na všechny strany a zjišťoval to po technické stránce a naopak kolegyně zjišťovaly totéž po stránce metodické. Zjevně nám chybí jeden krok v manuálu. Tušíme i který, ale tu zatracenou ikonku v programu ne a ne najít.
Našli jsme ji v pátek a ikonku viděl pouze ten, kdo byl druhý v řadě při kontrole čtyř očí, tudíž se práce na daném problému mohly naostro začít. Ale to by musel fungoval náš centralizovaný program, kde si nějaký trouba hrál s nočním rozvažováním zátěže - ve středu vypnul několikero plánovačů na několika serverech a pokakalo se to. Očekávatelně. Holky nemohli pracovat 4 hodiny. Za čtvrtka na pátek totéž, ale to už rozvažování prý fungovalo, jen to bylo celkově přetíženo, protože to prý muselo stihnout nedodělky z noci na čtvrtek. Nevím proč, ale někdo mě zjevně tahá za fusekli :-(
Každopádně pátek měl vypadat tak, že vypadnu z práce, pospím si na gauči, naložím několikero vedoucích z našeho města z tábora spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, pojedu s nimi na schůzi tohoto spolku a nejrozumnější z nich mě v pozdně noční jízdě z Prahy bude dohlídávat, kdybych náhodou chtěl usínat, protože tou dobou už obvykle v postýlce dadynkám, jsouc skřivan.
Nu, ze spánku nebylo nic, protože jsem řešil kamarádku Y*K* a přípravu na schůzi druhého spolku a její vlastní notebook jsem přehodil na kolegu Z*, protože se Y* bude už v pondělí vracet do Anglie a já bych to musel dělat asi v neděli. Ale o tom všem až za chvilku.
Takže v pátek bez potřebného spánku jsem si na poslední chvilku otevřel "knihu ksichtů", kde se mi jeden z kluků omlouval na chřipku, vzkaz druhého jsem našel až když jsem byl na místě, kde jsem ho měl nakládat, taky zjistil že nemůže jet a třetí se vůbec za celý týden neozval, takže jsem jel sám.
V 18 hodin jsem byl v jedné Pražské klubovně jistého sportovního klubu a byl jsem tam čtvrtý. Ti tři přede mnou měli ve vedlejší místnosti doteď trénink... Nákupčí občerstvení se objevila o 20 minut později a vymluvila se, že víc jak několikery brambůrky nekoupila, neb to neunesla a nikdo jí oslovený ji nepomohl. Nojono, ač má F* auto, na jízdu po Praze a do obchodního centra ho nevyužije..... V 19 hodin nás tam bylo 10 a pár lidí se vymlouvalo na zácpy. Jako poslední přišli pražáci jež jezdí metrem ve 20:20, asi byla v metru zácpa, ale tou dobou už naštěstí schůze běžela a já měl zrovinka po svém povinném referátu, k němuž se neobjevila prakticky žádná diskuze, ač bych ji chtěl. Což mě mrzelo, protože jsem vyhodnocoval dětskou anketu a objevovali se v ní náznaky šikany.
A kromě toho, jsem měl v sobě latté, pro které jsem si zaběhl suchou nohou do místního baru, takže to vypadalo, že budu v noci dobrý.
Schůze se poté náhle rozpadla na skupinky, takže jsem si šel pro další pití a při návratu zpět už proti mě šli oblečení lidé - prý schůze ASI(!!!!!!!) skončila. A to asi bylo potvrzeno tím, že proti mě šla o chvilenku později i hlavní vedoucí F*
A tak jsem jel domů sám, rozhodnut, že na první benzínce za Prahou zastavím na ledovou kávu a skutečně se mi to povedlo. Ledovou kávu neměli, takže jsem si dal rozpuštěné gumové medvídky (= čti: energetický drink), a ucucával ho po troškách po celou trasu domů.
U téhle noční jízdy, která skončila ve 23:30 vykutálením se z auta na trávníku před domem jsem hodně moc vzpomínal na tátovo (a později moje) jízdy na dovolenou, jež jsme začínali ve 2 hodiny v noci a po normálních silnicích drželi maximálně 70km a na dálnici 80km do doby, než se rozednilo a provoz zhoustl, majíc za sebou vozík, s nímž se víc jak 80km nesmělo. Já teďkons v pátek držel na silnici i dálnici 90km a užíval si prázdné silnice a měl jakous takous jistotu, že při případném mikrospánku bych se rozbil méně, než při 130lm. A jsem si vědom, že jsem v jednu chvíli skutečně zavřel oči :-( Asi tak 5km před tou benzinkou, a naštěstí ne díky mikrospánku, takže jsem musel jen zahájit "rozptylovací" cviky a trošku i cvičit s unavenýma očima.
V sobotu jsem musel být na akci druhého ze spolků v devět hodin v místě konání akce (25 let trvání spolku, v němž jsem bývával asi pět let jako řaďák, pak dlouho nic a nyní se pokoušíme spolek vzkřísit k životu - důvod co/kdo/proč/jak by vydal na samostatný zápisek). A skutečně v rádiu ohlásili devátou ranní v okamžiku, kdy jsem na parkovišti vypnul motor. Fantomas a jeho těsné příchody hadr :-) Takže mládenci, co zrovna nosili materiál z jiných aut, za chvilku pomohli i mě.
Co může dělat počítačák na akci, kde se používají počítače a projektory? Zprovozňuje je a dělá podporu pro přednášející. Vědouc dopředu, že budeme mít dva mírně postarší projektory, jsem v pátek kolegu Z* ukecal na VGA kabel pro jistotu a že data jako takové budeme honit přes HDMI. Jenže notebooky co jsme tam měli mít HDMI vstup už nemají....
Za sebe jsem to vyřešil tím, že jsem vzal navíc svůj stařičký notebook s HDMI vstupem a WINDOWS10 doupgradoval a doplnil softwarem tak, aby na něm mohli proběhnout multimediální přednášky, u druhého jsem si vybalil zcela novou a oficiální přechodku na HDMI k notebooku. Třetí měl donést Z*. Můžete hádat - kolega Z* měl zpoždění, takže jsem na první pracoviště napojil svůj stařičký notebook, který během 30 sekund nádherně spolupracoval s projektorem, u kterého stačilo otočit jen orientaci obrazu. Na novém notebooku se s druhým projektorem a přechodkou se nedařilo a to ani náhodou. Kdoví, kde byla chyba, protože ani Z* se nepodařilo to uběhnout, ale v první místnosti přechodka s typově stejným novým notebookem večer fungovala (mládenci co zrovna přednášeli chtěli mít HD obraz i na notebooku, a ne jenom na plátně.....)
Co dodat k akci, jež měla mezi 10-19 souběžný program ve dvou místnostech a já se Z* měli dělat podporu každý u "svého" projektoru a tu a tam řešit i další věci (například já svoji přednášku) Třeba to, že jsem v 10:30 musel pronést úvodních 30 slov já, abychom se vůbec rozjeli? Skluz se vlekl až do mé přednášky, která byla v exkluzivním čase oběda, takže druhá místnost byla zamčená a na moji přednášku tak šli ti, co neměli oběd v restauraci.
Můžete hádat jaké dvě věci se staly - V místnosti, kde jsem přednášel a o techniku se staral Z* se mi u multimediální ukázky kousl zvuk, takže to vypadalo že půjdu do restartu, ale do 30 sekund jsem to dal bez něj - můj stařičký notebook by dal restart o dost pomaleji. Ale štvalo mě to - proč mi to neudělal doma o den dříve, kdy jsem si to přezkušoval? Ústrkům ale neměl být konec - čí přednáška musela být zkrácena, aby se dohnal čas? Moje...
O dalších 45 minut později jsme opět měli skluz 30 minut, kdy se mi konečně podařilo dokopat přednášejícího do mé místnosti, hned poté co jsem ho a) našel a za b) si dotyčný pořešil své organizátorské problémy a taky c) přišli lidi z oběda - přeci nebude přednášet pro tři lidi.
Jinak jsem po celou dobu chodil do obou místnosti a hrál si na místní rozhlas a rozčiloval přednášející gesty ve stylu "pane učiteli už je čas", aby to trošku jelo, za což mi pak poděkoval jeden z hlavních pořadatelů, že prý je vidět, že hodně organizuji. No spíš je to mým znamením zvěrokruhu, kdy prý mé znamení nesnáší odchylky od plánů...
Tím by byl popisek mého dění hotový, ale není, protože jsem naznačoval něco o opravě notebooku patřící Y*K* kterou dělal Z* ve volných chvilkách právě na této akci, a také I* byla zvědava na jisté věci a taky jsem nenaznačil o zmíněném stresu v perexu tohoto zápisku.
Takže nejprve ten stres - dodělával jsem svůj páteční referát a sobotní přednášku na poslední chvíli a podařilo se mi to v obou případech dva dny před jejich použitím naostro. Tudíž jsem mohl část přednášky použít na kolegyni i kamarádku I*. Onen úsek se jim líbil a měl i úspěch u mého publika při přednášce byl také.
Na sobotní akci jsem se bál rozbíječů a právě pro jednu takovou rozbíječku, která jako jediná z rozbíječského "klanu" cca 8 lidí skutečně přišla, jsem do své přednášky přidal něco hezkého - ano, přesně tu část, která se líbila I* i kolegyni Š. Extra jsem ji zval a právě na onen nakonec úspěšný úsek mé přednášky. Nepřišla. Tak ať si NA.... TRHNE NOHOU :-P
No a zbývá Z* a oprava notebooku pro Y*K* respektive reinstalace, kterou dokončoval v rámci akce spolku č.2 - o 90 minut později po skončení akce si už Y*K* vyžádala číslo na Z* že ji notebook nefachá - cituji: "Poprvé jsem ho zapla a on je v půlce instalace - nemůžu ani tam ani zpět." Auuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu :-(
