Tenhle sen byl velice jednoduchý a současně reprízový.
Pohybuji se po vícepatrovém moderním baráku, a stoupám do vyšších pater, který má v patře, kam jsem právě vylezl kruhovou přednáškovou místnost. Jsem v prostoru mezi přednášejícím a studenty, sem mě ty schody vynesly, ale já se jen tak podívám na studentské stolečky a svižně pokračuji až na galerii.
Je to docela dobré bezpečnostní opatření, ale jak se následně ukazuje, tak (prozatím) příliš velké. Zpoza schodů se vyhrnula jakási hodně zelenkavá voda jakoby prorostlá žabincem a zastavila se přesně na úrovni schodiště, do sálu natekla stěží milimetr od schodů.
Jenomže tím pádem už je sál pro nás ztracen, bedníme dveře a prcháme do vedlejšího domu. Tam jsou ale ubytováni děti z tábora a je prakticky jasná další věc, kterou musíme udělat. Evakuaci. A tak ji i děláme.
Jedno dítko nás upozorňuje, že jedno z prken oddělující druhý - konferenční - dům je již teplé a tak zrychlujeme úprk pryč. Volíme pro to proskok oknem do zadního dvorku, který není úplně uklizen, ale projít se dá.
Sen skončil spokojeným vrněním do ouška, moje kočička Mourinka si tentokrát vybrala mě, abych ji dal ranní baštu.
