Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

středa 26. července 2017

Krize

Tenhle příspěvek odkládám od neděle, protože jsem ve své křišťálové kouli viděl, že situace bude gradovat. A ono ano.

Jak jsem psal v příspěvku "Po svatbě", začal jsem v sobotu pociťovat bolest klubu, která se ještě v neděli dopoledne tvářila, že z toho bude až úterní návštěva u zubaře (v pondělí je tam mnoho nešťastníků, co o víkendu rozbolel zub a mě se nechtělo čekat), zvlášť když jsem v pondělí jen chtěl dát auto do servisu a přijít do práce brzy. Jenže ...


V neděli ve 14 hodin mě horečka přesvědčila, že takhle fakt ne a tak jsem v pondělí musel zvládnout vše. Cedule u zubařky: "Odcházím do důchodu, zapomeňte"...

No, to trošku přeháním, ale tuhle situaci jsem už zažil jednou. Zubařka je dva měsíce před svým důchodem už roztěkaná a do mnoha případů se jí už nechce. A tak to bylo i zde - zub mi vytrhla a zamítla veškeré mé pokusy o diskuzi, přičemž se ukázalo, že byl zevnitř prakticky shnilý, tudíž by byl nezachránitelný tak jako tak...

U auta mi přišel telefonát, že technickou nejde udělat, protože ... a následoval seznam vadných dílů,  jež zdvojnásobil původní cenu.

V úterý jsem šel k zubařce znovu na výměnu drénu a s druhým nemocným zubem. Ten už mi zazáplatovala pouze provizorně a poprvé v životě budu kvůli definitivnímu doléčení (= zachránění) zubu přerušovat svojí účast na táboře spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje.

Ale to už mi chyběly hodiny, takže se kafárna nemohla konat a proběhla jen její náhražka, která mě alespoň vytrhla z myšlenek, které mě tradičně před dovolenou na táboře pronásledují.

a) co jsem zapomněl připravit na tábor
b) co musím dodělat v práci
c) jaké průšvihy na poslední chvilku přijdou

No, v úterý jsem dodělával práce až do nejzazšího konce, kdy mě uklizečka málem zamknula v baráku.

Středa, tedy dnešek, byla výživná přesně od okamžiku, kdy na pobočkách Q*, P* a F* vypadl proud. Současně. A pak byl i nahozen, takže nejenom začaly postupně zvonit tři mobilní telefony, ale pak i pevná linka, a všechny štěbetalky se dožadovaly opravy, neboť mnohá zařízení nereagovala. A mě zvonilo i v uchu, protože mi současně přišel pokyn, že generální ředitelství řeklo [blah, blah] a muselo to být splněno ihned, nejlépe před patnácti.

Spolu s kolegyní Š* jsme si holky roztřídili, jedna ze čtyř štěbetalek dostala od nás oznámení, že je duplicitní a volá z pobočky, která už je řešena a hovor byl ukončen. Druhá byla vyřešena velice rychle, takže mi zbyly dvě. A ty jsem si sesynchronizoval tak, že obě dělaly tytéž úkony na stejných zařízeních. Ještě že obě pobočky mají serverovny zařízeny prakticky stejně.

Takže po sdělení "holka A otevře rack u dveří, holka B otevře rack u okna a obě se podíváte na modrou krabičku a řeknete mi obě, co na ní svítí" bylo vše promptně splněno. A případně i nahozeno.

Jenže ty zatracené vyjímky :-( Na pobočce F* naštěstí ten nový server "shořel" už dříve no a na pobočce P* zapojený nový server pro jistotu vůbec nenajel- Jenže některé počítače ho chtěly. A to byl průšvih největšího kalibru - počítače se totiž vůbec nepřihlásily do systému - zbyla prázdná obrazovka s hláškou"ERROR"

A tak nejvyšší vedoucí pobočky P* vzala auto a sjela pro mě, já dojel na místo a s hrůzou zjistil,  že byly vypadlé čtyři jističe, jež zjevně musely vypadnout jen pár vteřin potom, co je někdo po nahození proudu zkontroloval. Světe div se, padl jistič i s tím serverem. Proč ale padly i dva jističe s označením rezerva (ha ha ha, někam ty dráty z něj vedou - to netuchám). Zjevně máme blbě popisky :-(

Pak už se to začlo zlepšovat, po práci jsem si vyzvedl auto a ve výdejně eshopu i věci, co jsem na poslední chvíli v pterý doobjednával, aby mi nechyběly na táboře...

Tedy: Body A) B) a C) uvedené výše se snad už vyčerpaly...