Už pár dnů předem jsem věděl, že toto nastane a mohl jsem jen hádat, co bude nadneseno. Takže jsem se pokusil některé cizí úkoly zafinišovat já, dotáhnout rychle i svoje. Bál jsem se ale, až přijde řeč na bod "kolegové".
Můžete hádat - v ředitelně se přede mnou rozevřel diář a v začátku byly pokládány otázky na téma, zdali byl daný úkol splněn. Pochopitelně u úkolu, který jsem měl řešit já (
Ukázalo se, že jsem všechny úkoly, o nichž bylo hovořeno v ředitelně uhodl všechny a naštěstí byly všechny relativně hotovy. Uf...
A pak to přišlo - hláška: "Tak co ti tví kolegové?", z níž se rozvinula desetiminutová debata, která ale ke konci spíše vypadala, že jak já, tak i protistrana nemáme co říci, tedy kromě toho, že půjde nějaké hláška k našemu šéfovi. Achjo. Konec debaty totiž vypadal, že si pláčeme na ramena v bezmocnosti, tedy až na tu zmínku o šéfovi...
A šéf hlásil, že k nám kvůli tomu pojede do konce března. I s našimi hodnoceními, od kterých se bude odvíjet nenároková složka našeho platu. Ufff :-(
Update 30. března 2018. Šéf nepřijel, my pojedeme za ním hned první pracovní den v dubnu. Zvláštní je to, že mám velmi zvláštní pocit, že se tam mému kolegovi Z* nechce.
