Jedno úterní ráno v minulých týdnech přineslo hned dva sny za sebou.
Ve snu prvém pracuji v redakci počasí a před kamerou hlásím odpoledne počasí, později připravuji podklady pro svoje krásnější kolegyně po dohodě s vedoucí redakce k večerní a noční relaci. Slova si "do úst" děvčata připravují sama.
Při večerní relaci se však naší televizi nějak moc nedaří a má kolegyně má nějakou potíž (pokud dobře vidím, tak je rozhihňaná po nějakém holčičím povídání s kolegyněmi), takže když se studiem rozezní znělka počasí, není vůbec připravena. Rozbíhám se skrz studio a dobržďuji v místě které je ještě nesnímáno, otáčím se ke kameře a bokem nalézám do obrazu. "Dobré odpoledne, eee promiňte dobrý večer"zahajuji nepřipraven, ale poměrně rychle se dostávám do pohody, omluvím se za svůj omyl, (vždyť bůhvíkolikrát už jsem hlásil odpoledne a teď poprvé večer) a pak už profesionálně melu o vývoji počasí až do okamžiku, kdy se přiblížila animace deště podle meteorologického modelu. To už vidím, že je kolegyně v pohodě. Na dotykové obrazovce ručně poposouvám animaci až do okamžiku, kdy nad celou Českou republikou s vyjímkou pardubického kraje a části jižní moravy je déšť. Profesionálně se usmívám do kamery a říkám: " A o tomto dešti Vám již poví kolegyně, která již není indisponována". Kolegyně nastupuje, já vycouvávám na druhou stranu a vyčkávám na konec relace, abych viděl, jak si kolegyně poradí s vysvětlením jevu, který se jmenuje "duplicitní počasí" a v našem případě se projevuje tak, že silná tlaková níže je nad Bratislavou a vytváří silné jižní proudění a totéž je i nad čechami v oblasti Třeboně. Kolegyně nedělá ze sebe chytrou hlavu a na toto má na boku studia připraveného odborníka. Jeho laické vysvětlení, že onen vítr může na jednom rybníku jen zčeřit hladinu a na vedlejším polámat okolní stromy a že se to blbě předpovídá, bych klíďo píďo dal taky...
Po skončení relace se všichni běžíme podívat na záznam, co jsme to odvysílali, ale ještě slyšíme že naše dvojice sporťáků - muž a žena, se učí mimo vysílání rusky a jejich úplně poslední věta bohužel šla do vysílání.
Ostatně my meteorologové se asi taky neobejdeme bez trestu. Po znělce počasí na záznamu je vidět pár milisekund prázdný záběr, pak je vidět půlka mého těla na kraji obrazu, jak prudce dobržďuji a až pak vlezu na obraz, pode mnou titulek se jménem kolegyně a já si pletu odpoledne a večer ...
Jsem pozván do kanceláře vedoucí, která je na zhroucení, snad i proto, že vedle ní stojí nějaký chlap (zřejmě někdo z vyššího vedení) a ona mi nabízí svůj post... Odmítám se slovy, že ještě nemám dost zkušeností - a zde sen prudce končí, přerušen vnějším podnětem, takže už neslyším reakci šéfa.
Podle kvality našeho amatérského záznamu toho, co jsme odvysílali, soudím, že to bylo před rokem 2000, záznam je zrnitý a neostrý, jako z kazet VHS a buďto nějaká 20kopie, anebo to byla první kopie, ale přijatá ze vzduchu z nekvalitního signálu. Což uvnitř budovy je víc jak možné.
A ještě: O několik desítek hodin dříve mi v práci jedna ze šéfových oznámila, že se chce vzdát své funkce.
Sen druhý si pamatuji od okamžiku, kdy jsem jako tajný agent na akci. A jako správný agent musím mít své pomocníky (a je jedno jestli spolupracují vědomě nebo nebo ne - v našem případě spolupracují spíše nevědomky), se kterými jsem v serverovně v níž jsou nějaké servery a rozvadeč s aktivními prvky. Je to prosté, okamžik, kdy je možné provést nahackování techniky je možné pouze tehdy, když technika najíždí, kdy už běží "low-levelové" síťové protokoly, ale ještě nenajela obranná opatření typu Firewall. Mládenci jsou úplně mimo, takže jejich nápad že se vypne jen něco zamítám a razantně na pár sekund vyrazím jistič celého patra. A pak jej nahazuji....
Zařízení se rozsvítila množstvím červených kontrolek, které postupně přeblikávají do zelených. V tom na nás vletí nějaký sekuriťák a za ním nějaké holky, ty zůstávají na chodbě. Ve stejnou chvíli mi tam holky na stoleček ode dveří odloží dva pytlíky s jídlem z nějaké občerstvovny typu McDonalds, ale samozřejmě je v tom zdravá výživa a já říkám "hele kluci, dyk vám to říkám, zlobí tohle - jé díky holky", přičemž ukazuji na jedno zařízení, které ještě napůl svítí červeně, větrák hučí tak, jako by byl zanesen centimetry prachu. Jsem přirozený, v poklidu, nebudím podezření.V podstatě jako by tam sekuriťák ani nebyl. Pak se zvedám, beru si své jídlo, procházím kolem sekuriťáka a v poklidu jdu do kanceláře o 10 dveří vedle, kde už jsem holkami očekáván.
Můj úkol je splněn, ale holky, taky agentky se netváří nadšeně. Už si sundaly své masky a vypadají teď jako přerostlé panenky barbie mixnuté mimozemšťany, a jedna z nich mi naštvaně říká: "Nevezmeme tě mezi sebe, tvá proměna v agentku(!!) trvá už osm týdnů, místo šesti".
Něco namítám, ale rána prudce otevřeného okna od vichru z přicházející bouřky mě probudila. Takže zase nevím, co jsem namítl. Vím ale, že už jsem se maličko v agentku barbie taky začal proměňovat. Na prsou...
Žádné komentáře:
Okomentovat