První dny v týdnu si připadám, že se plácám v problémech, vše valím před sebou, ale nějaké řešení dlouhodobějších problémů nevidno, vše se flikuje za běhu a furt mám pocit, že klid na normální práci není.
Také bych nikdy nevěřil, jak může být zaneřáděný počítač, který jsem celý rok neservisoval. Stačí, aby se "zbláznila" nějaká aplikace a pak se plní disk a plní. Na 40GB disku bylo 20GB zaplácané bludama v adresáři TEMP s příponou EXE, šílená fragmentace k tomu a pak už to neutáhlo ani antivir. Mazání cca 6000 souborů by trvalo 3 hodiny, takže jsem musel počítač odpojit od internetu a vypnout antivir. Pak to bylo smazáno do necelé čtvrthodiny...
Tento PC jsem spravoval ve středu večer, takže jsem domů přišel pozdě. I když vlastně v tomto týdnu jsem přišel dost pozdě každý pracovní den. V úterý proto, že se opět hraje Dračí doupě, v pátek proto, že jsem byl za odměnu pohoštěn v restauraci. Jinak práce, práce, práce.
Sobotu dopoledne jsem si užíval setkání s kamarádkou, odpoledne pak rodinným povinnostem. Na můj odpočinek pak zbyla neděle.
Existuje však jedna věc, která mě pomalu ale jistě začíná trápit. V pátek byla na hodinu vyhozena z práce jedna z mých kolegyň. Říkám si, že typicky vylétávají kolegyně, se kterými se více kamarádím, než ty druhé a že bych si měl dávat bacha s kým kamarádím, abych na něj toto neštěstí nepřivolával. Docela mi toho už hrabe, přestože mi mé reálné já říká, že mezitím vyletělo z práce i mnoho dalších kolegyň, dokonce i těch, které jsem neměl rád třeba pro jejich lenost či neschopnost. Přesto jsem byl v pátek dost na prášky...
