Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

neděle 30. září 2012

Zhoršující se sny

Již v roce 2009 jsem psal o trojdílné sérii (Divoké sny 25. - lehce depresivní), kdy se mi jeden sen zdál 3x a situace se v něm zhoršovala. Nyní se situace zopakovala, dva sny v rozmezí pěti dnů. Než se ale k popisu snu dostanu, musím zmínit to, že v mých snech se horko těžko objevují novinky, to už opravdu musí být.

I proto můj sen začíná na dnes již neexistujícím parkovišti u R* i proto v mých snech jsou spíše autobusy ŠM 11.  

verze 1 - Je tma a já chci jet pryč a pohybuji se blízko autobusové zastávky u R*. Sleduji zde cvrkot na parkovišti, neboť provozovatel "německých autobusů" si tu udělal přestupní autobusové nádraží. Obhlížel jsem si ty autobusy a hlavně jejich cedule, ale mojí linku č. 38 jedoucí do **1** tu nevidím. Bodejť by ne, když není provozována "němci", tak jí vykázali pryč. Ale protože u zastávky P* také jezdí množství autobusů, tak to risknu.


Stačí mi využít linku třetího provozovatele a to číslo 53. A hle, zrovinka mi přijíždí na klasickou zastávku u R*, takže nastupuji do zadních dveří. Při jízdě od R* do P*, tedy necelý kilometr, si prohlížím vnitřek autobusu. Vypadá zvenčí i zevnitř jako klasická městská ŠM11, jen má jisté úpravy. U řidiče je velké zrcátko, za nímž je skryt display na němž svítí (trvale) číslice padesát tři. Nad každými dveřmi je obvyklá výbava.

Na zastávce P* vystoupím a na tu samou přijede z jiného směru můj autobus č. 38 se správnou cedulí. Nastupuji a jedu, během pár chvil vjíždíme do slunečného počasí. Po pár sekundách sen končí.

POCITY: Pohodička, sice malé zmatení u R*, ale to jsem bral v pohodě jako očekávatelný stav.


verze 2 - Je tma a já chci jet pryč a pohybuji se blízko autobusové zastávky u R*. Sleduji zde cvrkot na parkovišti, neboť provozovatel "německých autobusů" si tu udělal přestupní autobusové nádraží. Obhlížel jsem si ty autobusy a hlavně jejich cedule, ale mojí linku č. 38 jedoucí do **1** tu nevidím. Bodejť by ne, když není provozována "němci", tak jí vykázali pryč. Ale protože u zastávky P* také jezdí množství autobusů, tak to risknu. Celé je to pěkně depresivní, přijíždějící autobusy jsou čtyřdvéřové a všechny mezi druhými a třetími dveřmi mají vyrvaný poklop do prostoru, který se dá využít jako kufr.Projelo jich kolem mě snad deset, ale není u nich moc živo. Cítím, jak to i "němcům" či tomu konkrétnímu provozovateli jde pěkně do kopru. Chci pryč, chci moji linku 38 !


Stačí mi ale využít linku třetího provozovatele a to číslo 53. A hle, zrovinka mi přijíždí na klasickou zastávku u R*, takže nastupuji do zadních dveří. Při jízdě od R* do P*, tedy necelý kilometr, si prohlížím vnitřek autobusu. Vypadá zvenčí i zevnitř jako klasická městská ŠM11, jen má jisté úpravy. U řidiče je velké zrcátko, za nímž je skryt display na němž má svítit (trvale) číslice padesát tři. Bohužel, za jízdy chvilku pomrkává pětka, chvilku trojka, cítím, že se něco semele, jsem nervózní, snad bych se i modlil, aby už konečně přišla zastávka. Sice je nad každé dveře je vyvedeno deset kontrolek, a nad nimi deset symbolů, signalizující problémy autobusu, ale už právě toto mi klidu nepřidá. Zcela jasně mají odhalit všem lidem, pokud by se autobus "řítil" do poruchy a lidé by byli uvězněni, takto mají jakousi naději, že si uvědomí, že něco začíná být v nepořádku a při nejbližší příležitosti si vystoupí. Svítí jen jedna kontrolka, žlutě.

Na zastávce P* vystoupím a musím přeběhnout na jinou zastávku P*, z jiného směru má přijet můj autobus č. 38 se správnou cedulí. Na zastávce čeká snad 100 lidí, někteří oblečení jako na hory. První autobus mě nevzrušuje, ten jede na hory, do druhého nastupuji, ale je to chyba, není to má linka 38, ale linka 36 jedoucí kamsi, kde zřejmě bude pršet a bude chladněji. Na zastávce zůstáváme právě dva, já a nějaký muž. Padá na nás oba deprese. Našeho spoje se do probuzení nedočkáme...

POCITY:Všechno jde do kopru, obavy z poruch, nervozita při čekání na bus 38., zoufalé nastoupení do autobusu 36, protože jsem si blbě přečetl ceduli (drobně napsané číslo linky), zklamání po zjištění pravdy, zoufalství, že linka už nikdy nepřijede.

Z použitých čísel mohu vykoukat jen to, že silnici 38 Kolín-Čáslav a silnici č. 36 u Pardubic, přičemž silnici 38 jezdím rád a po 36 jsem jel ve směru z Pardubic jen 2x a vždy to bylo z nějakého důvodu vynucené. Jinak tato čísla ve svém životě myslím nemám, rozhodně ne takto u sebe.
-----
**1** jména míst, mezi kterýma jezdí v mých snech linka 38 není pro děj podstatné

Žádné komentáře: