Ale o nepsaní tohoto blogu jsem za ty roky už mockrát a tak se nebudu opakovat....
Mám-li se vrátit k dnešnímu dni, pak musím říci, že jsem si vybral Sight day, což by bylo bývalo znamenalo, že se v práci neukážu a práce se nedotknu. Samozřejmě jsem v práci byl - kolegyni půjčit stativ, nabídla mi kafe a pro jednu z vedoucích jsem udělal jednu drobnost. Taková oddechová třicetiminutovka...
Poté jsem se vydal do Prahy za kamarádkou E*M*, kterou jsem měl tři hodiny poté odvážet spolu s dalšími cestujícími na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Měl jsem přislíben i oběd, takže načasování bylo jasné. Musím být na místě o pravé poledne. Povedlo se mi to s třicetiminutovým náskokem, přestože mě Googlovská navigace před cílem vypekla - ano, zapomněl jsem si vzít Miloshe, moji klasickou navigaci - protože jedno její "zabočte doprava" přišlo brzy. Respektive všechny pokyny přicházely dost brzy, narozdíl od Miloshe, takže když byly dvě křižovatky hodně blízko za sebou a ta první byla pro google nedůležitá... Akorát že ta, kde jsem to zkazil, měla semafory. A hlavně nechápu, proč mě hnala doprava, když to mělo být o křižovatku dál doleva...
Ale hlavně - jak je možné, že si tohle konkrétní zbloudění pamatuji z dřívějška? Kdy jsem tu byl?
Každopádně u E*M* to proběhlo velice hladce, tedy až na to, že mi popisovala peripetie s českým zdravotnictvím - dva měsíce neviděla na jedno oko, teď už prý jakžtakž, takže nemůže řídit auto. Dozvěděl jsem se i pár tipů na vaření, a jeden z nich i ochutnal - čevabčiči i brambor dělaný na jednom pekáčku v troubě...
Dojezd na akci byl tradiční, byli jsme tu před pořadateli, letos jen o deset minut. Ale teď mě napadlo, že to bylo s jednou vyjímkou - přijížděl jsem totiž od opačného směru a jak je ta závěrečná odbočka "neviditelná", tak i přes upozorňování E*M* i přes své zpomalení, i přesto že vím, že ta odbočka je v tomto směru těsňoulince před cedulí měnící kraje... no prostě jsem na ní nedobrzdil a přejel jí. Takže najít nějaké místo kde se otočit a zkusit to ze směru opačného. Co vám budu povídat, málem jsem ji přejel taky, tak je malá a úzká...
Jinak letos pořadatelé lehce zmatkovali při ubytovávání, protože se nemohli dopočítat dvoj a trojlůžkových pokojů a v mém byla nečekaně připravena přistýlka, takže se musel hledat dvojlůžák, kde byla připravena jen jedna postel. Našla se :-)
Mohu také potvrdit pivní poznatek ze včerejška, protože po dvou pivech, tentokrát rozprostřených do čtyř hodin, mi opět bylo podivno, takže jsem je musel dorovnávat kafem, aby se mi netočila hlava. Je tedy jasné, kdy jsem šel spát. Brzy...
