Sedím u svého PC a píšu si do blogu dva příspěvky v sobě, abych trošku ušetřil čas a mohl se jít zlehka potit do postele s notebookem, na nějž si připojím nějaké filmy.
Třeba i ty, kde jezdím nějakou linku v OMSI. A proč ne třeba dnešní video, které mi samo o sobě přidalo dva nové odběratele za první čtyři hodiny, co je venku!!! Nemluvě o počtu palců nahoru!
Co na tomto videu mohlo tak zazářit, že se tohle stalo? Musím se na to video podívat znovu a tentokrát zkusím vnímat vše, jen ne vlastní jízdu. Asi zavřu oči :-)
Linka 150 - rozdělená na tři díly, aby nevzniklo možná až trojhodinové video :-)
Ale pojďme k shrnutí, jež by mohlo být velice krátké, protože od 23. prosince až do 27. prosince jsem byl nemocen a pak se nechal na pátek uschopnit. Říkal jsem si ale, ať na mě ty kostlivci padnou ze skříní v nějaký klidný den, kdy bude mít dost lidí dovolenou. Bohužel jsem ale udělal tu chybu, že jsem papír o ukončení nemocenské šel odevzdat ve čtvrtek odpoledne. Kostlivci byli tři...
Když mi za vyřešení jednoho z nich kolega vynadal za zbytečnou práci, mohl jsem se přepnout do módu vědce a začít zkoumat anomálii v jednom oddělení, která se tam objevila již poněkolikáté.
Ráno totiž jedna z kolegyň při zapnutí PC způsobila výbuch ve zdroji a vyražení jističe. Kolega ho nahodil, zkusil PC a zjistil očekávatelné - PC bylo mrtvé, okolní periferie ne. A tady nastává ten zkoumaný bod zájmu. Kolega tvrdí, že vyslovil "A" a týkalo se toho PC a jeho opravy. Normální bývá, že druhá strana slyší "B", ale tak jak mi to kolegyně podaly, tak slyšely " ", tedy ticho.
Zkoumaný stav tedy je popsán a následují tyto čtyři hypotézy.
1) Kolega Z* vůbec "A" nevyslovil, kolegyně slyšely správně.
2) Kolega Z* vyslovil "A", ale kolegyně nic neslyšely - teorie "černé díry pohlcující zvuk" (pracovní název).
3) Kolega Z* vyslovil "A", ale kolegyně neslyšely schválně. (Z mnoha důvodů, ty nebudu rozpisovat)
4) Kolega Z* vyslovil "A", kolegyně slyšely "A", ale mě to podaly jako " "
Nejvíce by se mi líbila teorie 2) protože by obě strany byly na té správné straně, která by mě nerozčilovala, naopak naplňovala zvědavostí...
A teď přeskočím zpět, do pondělí, tedy do Štědrého dne. Video, jež bylo současně dárkem pro kamarádku I* bylo předtočeno zavčasu a docela se povedlo, zbytek dne nic nepřinesl. Kromě dárků. Dovolil jsem si pár lidem říct větu, kterou řekl Albus Brumbál, ředitel Bradavic - "Zas máme za sebou Vánoce a já nedostal ani jedny ponožky", což se mi vymstilo až/už dnes o Silvestra. Ponožky dorazily...
Úterý, respektive 1. svátek vánoční je u nás od 13:30 vyhrazen návštěvě u nás, kdy se sejdou všichni, co bydlí v našem městě a patří do naší rodiny v mém bytě. Takže jsem vařil kafe, rozdával piva a vzájemně si měnil s návštěvami dárky. Tolik vysněná teorie.
Praxe byla prakticky stejná, tedy až na to, že má prostřední sestra, od které jsem to absolutně nečekal, mi podala dva koresponďáky a prý přečti je. Okamžitě jsem poznal písmo mé mamky, která mi je do školy v přírodě předepsala, což znamenalo, že to jsou koresponďáky z doby, kdy jsem chodil do druhé nebo třetí třídy. Podle mého písma zezadu to bylo do druhé třídy. Vymluvil jsem se, že nemám čtecí brýle, koresponďáky rychle ukryl a začal nosit kafe.
Štěstí bylo, že jsem se o týden dříve bavil s kamarádem J*K* o vánočních úskocích a tak jsem se do toho zasnil a tak, že jsem nabyl dojmu, že i já budu jeden potřebovat. Na flash disk jsem si nahrál čerstvě naskenované fotky, vložil do televize a tu přepnul na Eurosport, kde běžela smyčka se sportovními nehodami.
Pak to přišlo a zábava vázla a bylo jasné, že z nedostatku témat dojde na historky s dětství. "Jojo a Pelin na komoře u babičky..." začala mamka, ale já byl připraven - cvak cvak a už běžely fotky. "Jé, to jsem já a moje svatba", řekla má mamka a historky šly do - však víte kam.
S jedním klukem, které naše fotky nebaví - prakticky nezná nikoho na fotkách, jsem popíjel alkohol ve stopečkách no a o hodinu a půl později se společnost rozešla. Fotky běžely i nadále a ještě jich nebyl konec.
Uff, letos prošel 1: svátek bez trapných historek na mě, mého bratrance i na ostatní. To je totálně neuvěřitelné. Jako ano, byl tam náznak s tím koresponďákem, ale byl jsem připraven s výmluvou na čtecí brýle, jež jsem neměl nasazené a taky na to, že musím obsluhovat...
Středa a nečekané ticho. Sestra z P* nepřijela. Ne že by měla přijet, ale v minulých letech to dělala.
Čtvrtek už jsem popsal, ale ne zcela. Čtvrteční dopoledne jsem totiž byl u doktora zbytečně, je to jeden jediný z půldnů, kdy doktor ordinaci zcela zrušil. Takže jsem k němu šel odpoledne. A pak pěšky domů, podvědomě tím oddalujíc setkání se sestrou z P* a hlavně s jejím mužem. Ano, už u nás byli. Pozdravil jsem je oba, od muže bez reakce - pozdravil jsem ho znovu, hlasitěji. Nevím proč to dělá, nahluchlý fakt není. Do 120 sekund poté jsem byl poprvé uražen. Tedy abych byl přesnější - měl jsem být uražen.
Můžete hádat, co se dělo v pátek - přestože sestra a její manžel nebyli u nás očekáváni (měli jíst u prostřední sestry a také měli mít připravenu zábavu) a zjevně se něco někde událo, protože sestra z P* a její manžel dvojhlasně prohlásili, že příští vánoce nejenom že dárky nechtějí, ale že je ani nebudou dávat. A tohle rozšířili i na svoje děti (kupodivu ne na vnoučata)
Hodně nad tím přemýšlím, co se tak mohlo udát, a proč to nezaznělo ve čtvrtek, na což mám několik teorií. Psát je zde nebudu...
Sobota pro mě měla nádech vícera možností - samozřejmě i společný oběd se sestrou a jejím manželem. Ale hned po obědě jsem měl možnost výběru - buďto jet za kamarády z RVHP, nebo na sraz na zahradě nejmladší sestry respektive jejího partnera. Měly tam být i moje zbývající sestry a manžel sestry z P*. Přestože pozvání z RVHP přišlo později, využil jsem jej, protože mimo jiné setkání s RVHP začínalo dříve. Hlavně to omezení přítomnosti manžela sestry. Přestože v sobotu prakticky mlčel, tak mě štval. Možná i právě proto.
Vymyšleno jsem to měl následovně. Na RVHP jsem si vzal i pyžamo, s tím, že pojedu možná i na to druhé setkání a dokonce tam možná budu i spát, neb pozvání znělo na setkání i na spaní. Musel bych vstát potom dříve, abych mamku vzal z kostela. Jenomže mamka vyhlásila, že se cítí slabá, nevyspalá a nemocná. Tušil jsem to už o nějaký ten den dříve, protože se občas snažila odkašlat mírně zahleněné průdušky. Tudíž mi vznikla možnost třetí - na druhé setkání se vykašlat a být raději doma s mamkou. Přeci jen už není nejmladší a pády ze slabosti na zem by bývaly fatální.
Přesto by to šlo řešit i spánkem u sestry na zahradě, kdybych měl jistotu, že mamka je spíše v pořádku. Nakonec to rozhodlo to, že jsme RVHP přetáhli přes plánovaný čas. Zhodnotil jsem si situaci: Má prostřední sestra byla již tou dobou ze setkání pryč, setkání běželo již pátou hodinu - jak velké může být nasosání účastníků a tím pádem jejich opilecké reakce? Ale ještě i tak bych tam zajel minimálně na 10 minut, abych to viděl na vlastní oči. A i kdybych se napil alkoholu, dalo se jet domů autobusem...
Skončil jsem doma a byl přes internet na drátě s několika dalšími kamarády, kteří nebyli na akcích nebo s rodinami.
Neděle a mamka nejela do kostela. To byl příznak nemoci, přičemž na misce vah byl i vítr a déšť. Kdyby mamka chtěla, tak jsem jí mol odvézt i směrem "TAM" a nikoliv jako obvykle jen "ZPĚT", jak to provozujeme v dobách náledí. Takže jsem prohrábl svoji lékarničku a našel studený rozpustný nápoj, který by měl umět tyhle stavy zklidňovat. Mamka předtím prohlédla rodinnou lékárnu aby zjistila, že ten Paralen co měla v noci byl z prošlé krabičky... Sice ne o moc, ale...
