Také já, společně s dětmi se základních a středních škol, mohu spokojeně oslavovat poslední školní den v tomto roce.
Včera se mi podařilo na první pokus dát další ze zkoušek které jsem se docela bál a jež byla současně poslední ve druhém semestru. Skládala se ze tří částí - zápočet, písemná zkouška a pro případné "hraniční případy" byla připravena zkouška ústní.
Zápočet byl částečně počítací a částečně "typovací", možnosti a,b,c přičemž až dvě možnosti byly správné. Na začátku jsem si říkal, že když projdu přes zápočet, že bude zbytek hračka a hračka to měla být, protože nás učitelka nabádala, ať si projdeme příklady, že se bude počítat.
Zápočet jsem nakonec dal a dokonce i s "velkou" rezervou - 17 bodů minimum na prospěl, dal jsem 21 z teoreticky možných 30 (33??). Zkouška počítací nebyla, dostal jsem 7 otázek na rozepsání. Když jsem se na ně podíval poprvé, tak jsem měl chuť ten papír roztrhnout, zeptat se učitelky proč nás mátla a slibovala počítání, a pak zkoušku vzdát, protože mi přišlo, že nenapíšu ani "Ň". Ještě že jsem se vzpamatoval po zjištění, že čtvrtou otázku přeci umím a tak jsem ji na papír načrtl. To mě očekávatelně uklidnilo a já si uvědomil, že i šestou otázku vlastně znám. A pak píšu další a další otázky a najednou zjišťuju, že jsem počmáral obě strany A4-ky. Vyzvedl jsem si další list a ten byl ve zbytku času do 45 minut z jedné strany počmárán taky...
Kdyby byly o tyhle dva papíry bez chyb, bylo by hned 60 (66??) bodů, ale bylo jich 50. Hned první otázku co jsem vyplňoval jsem dal s drobnou chybkou... Ale co už - výsledná známka dvojka je velmi dobrá.
Z mého příběhu plyne poučení - nikdy nevzdávat nic předčasně!
