Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

neděle 20. června 2010

A zase ta Mourinka

Kam si dal pánečku tu vodu co voněla jako ty? 
Z Mourinky se nám stává moudrá dáma, která ale ještě občas nechá vzpomenout na svá divoká léta.

Její chování se začíná diferencovat, když je se mnou a když s mamkou. Mamka se obvykle neumeje u umyvadla, aniž by došlo k Mourinčině asistenci, která v okamžiku, kdy je vypouštěna voda z umyvadla dopadá nějak takto :-) Když se meju já, tak po mě Mourinka ani nevzdechne, tedy až na tuhle vyjímku, kdy jsem měl šťastně po ruce i mobil.

Při koupání se ve vaně (ať už vyvalováním v horké koupeli nebo sprchováním) je ale tomu právě naopak. Jakmile byť i jen nešťastnou náhodou drcnu do špuntu od vany a ten o vanu "cinkne", mám ve vaně Mouru a napouštění vody se tím pádem musí o pár minut odložit. Mimo jiné i  proto, že mi Moura vydloubne špunt a číhá tam na broučky a pavoučky, které občas do odpadu zalézají.

Také mě kontroluje "z ochozu", když už je plná vana a já jsem už zalezlý ve vodě, ale mnohem častěji z druhé strany kohoutků než jak ukazuje tahle starší fotka. Mamce to od určité doby nedělá, a to se jí jen smekla pravá zadní noha, která se jí namočila spolu s ocáskem...

Když je ale vana prázdná a Mourinka se tváří, že jsem nepochopil její úmysly, pustím slaboulince vodu a Moura se napije, poslední dobou nemá ráda vodu z misky...

Těžko říct, co jí po těch letech láká na tom mě kontrolovat ve vaně, obvykle to vydrží jen dvě minutky, jediné co jsem zatím vypozoroval, tak mě mnohem častěji kontroluje v době, kdy je voda ještě horká...
Nahrávám obrázek
Klikněte kamkoliv pro zrušení
Obrázek není dostupný