Můj první letošní táborový sen patří do kategorie snů tramvajových a pokud dobře počítám, tak je to tramvajový sen č. 55 a je to sen klidný. I když ...
T-55 ... "Dej jí vědět sedm set šestkou!"
Jezdím jako tramvajový řidič a protože náš (můj) národ není samostatný, musíme občas hledat způsob jak dát tajně vědět přátelům, že je něco jinak. Je to slušný podraz, když totiž se svou tramvají s elektronickými tably dojedu na velkou konečnou, naťukám na displej číslo 706 na pozici čísla linky. Tím se smaže i textový popisek a někdo kdesi na velké konečné, člověk, kterého oficiálně nemám znát si toho všimne a zareaguje na to.
Ve správnou chvíli dojíždím na konečnou a hraju slušné divadýlko. "Jako" si pletu čudlíky a místo nové cílové stanice ťukám ono číslo linky. Pak jako chvíli pokukuji na ovladač a na závěr se chytnu za hlavu a napravuji svoji chybu. To už tu je nějaký místní šéf a ostře mě kontroluje, jenže má smůlu, nebo já štěstí, protože mám jet z konečné po kurzu nula šest, takže - ač mi možná ve skrytu duše nevěří - musí uznat, že jsem se mohl překliknout ...
Všímám si jedné věci, stojím na koleji , přede mnou je vůz linky tři a před ní stojí tramvaj a ta signalizuje aktuálně "703" a už docela dlouho, uvědomuji si, že jsem to vlastně viděl už při mém příjezdu ...
