Můj další tramvajový sen nějak moc dobře nedokážu pojmenovat, protože v něm není nic výrazného a odehrává se v neznámém světě. Je tam ale přece jenom jedno místo, které se trošku vymyká, byť je to v této verzi snu mžik, takže:
T-56 : Po stopách tramvajové historie
Jdu podél tramvajové trati a tu a tam mě mine tramvaj. Město, ve kterém jdu, (v reálu) neznám, ale to mě (ve snu) nechává v klidu a po pár krocích dojdu na místo, kde se trať větví vedví, ale jen mírně, jako bych stál na horním konci nožičky písmenka Y. Na pokračování vpravo příliš nevidím, tam se trať po kratičkém odklonu doprava stáčí také doleva, jako by pak dále šla souběžně s tou levou cestou, a dům kolem kterého se tratě větví ji zastiňuje. Moc se nerozmýšlím a jdu vlevo.
Šel jsem tedy vlevo, ale stěží minu dva domy po své pravé ruce a už se mi tahle větev tramvajové tratě z nějakého důvodu přestává líbit. Dvě řady domů, ne zcela rovně uspořádaných podél trati (chodník se občas zužuje a pak zase rozšiřuje), která se o sto metrů dál stáčí doleva a vede mírně dolů z kopce... Není to má cesta ... Nemusím se ale vracet až na křižovatku, mezi domy je udělaná cesta a vypadá, že je asi dlážděná, nebýt toho, že je na ní asi centimetrová vrstva rozčvachtaného bahna. Nu což, přejdu po ní ...
Pak pokračuji tou druhou tratí a i zde jsou domy po obou stranách, ale pak ty po pravé straně mizí a je tu troška zeleně a pak nějaký oplocený dvůr. A na jeho konci ....
Až doteď jsem šel po tramvajové trati, která byla zapuštěná do panelů a měla normální, tj železniční rozteč, ale teď tam, kde panel končí začíná nějaká úzkorozchodná trať. Jakoby dřív celá tramvajová trať byla úzkorozchodná a zde bývávala výhybka do dvora... (** toto místo si zapamatujte, odsud bude pokračovat jiný sen **)
Jen se mírně pousměji v takové posmutnělé náladě nad historií, která se už nevrátí a pak jdu dál, mám tu práci. Došel jsem na zastávku, kde mám začít dělat střídače ve služební tramvaji. Tu teď řídí kolega a po spojce vjíždí z normálního směru do protisměru a zastavuje u mě. Předání služby je dílem okamžiku a já se hned dávám do práce a sjíždím o pár zastávek níž. Hned mi bylo jasné, proč kolem mě tramvaje jezdily v jednom směru o dost méně, čeká tam na odtažení kloubová tramvaj. Mě stačí jen zabrzdit na správném místě, kolega čekající na odtah nás spojil dohromady a pak už jen přeběhnout dopředu a začít odtahovat ............. To už ale v této verzi snu nemám a protože tuhle sekvenci mám ve snu opakovaně, mohu říci, že v jiné verzi snu odtah začal a hned po první zastávce se uhýbalo na výhybce kamsi doleva, ale i zde se budím předčasně, takž nevím, jak odtah pokračoval... Mám i takový "čudný" pocit, jako bych onu tramvaj odtahoval tam, kam mě vedou výhybky ............
Pojďme se ale vrátit k onomu dvorku. V jiném ukrutně starém snu si uvědomuji stejnou sekvenci od chůze po panelce, nalezení dvorku i zrušené odbočky. Tentokrát ale jdu dovnitř a najdu to, co ve snu očekávám - tramvajové depo pro úzkorozchodné tramvaje, byť zde je to spíš malé depíčko pro údržbáře. Vstupuji dovnitř a .... A tady mám problém, nedokážu si vzpomenout, co tam pak vlastně kutím a jak ten sen dopadne. Jakoby se mi o tomhle depu zdálo víc jak jednou a pokaždé se dělo něco jiného :-( Každopádně z toho depa mám v těchto stařičkých snech spíše depresivní pocit. V jedné variantě si dokonce myslím, že jsem i do jednoho vozítka nasedl. Trucoval jsem, nebo se snad úzkorozchodka měla (znovu)zavést?
