Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

pondělí 30. srpna 2010

Kino a mocechtivý polda

Sny mají tu neblahou schopnost, že se vracejí, pokud je v reálu něco připomene. Před osmi dny se mi něco podobného stalo a sen, co se mi zdál nyní, jsem už jednou měl. Nebo možná dva sny co se mi slily do jednoho?



Tramvajový sen č. 56 "Kino a mocechtivý polda" začíná tím, že vystupuji na nejmenované tramvajové konečné v našem městě a ta je poměrně zvětšená, jsou tu tři do velkého oblouku stočené koleje plné tramvají typu T3 spřažených do dvojiček, nepočítaje nejzazší kolej čtvrtou, ta je prázdná. (Uvědomuji si, že kolem téhle čtvrté koleje jsem míval nějaké sny, ty si ale nepamatuji). Tramvaje mají jednotný tmavě zelený a ne úplně nový nátěr...

Každopádně z některých tramvají vystupují děti a vždy nějakých deset dětí má stejné tričko a sebou jednoho dospělého a směřují do kina, kde má proběhnout promítání pro děti z táborů z okolí města. Já mám problém, protože klasický linkový výstup z tramvaje je přesně na protější straně, než co vystupují děti a než se dohrabu do kina, tak už promítání pomalu končí. (Nebo jsem blb a vystoupil jsem předčasně? Netuším)

V sále jsou dvě velké LCDčkové televize na níž všichni koukali z klasických řad co bývají v kině a teď se partičky postupně zvědají. Zvedl se i oddílový vedoucí O* a zavolal na svůj oddíl v červených tričkách. "Pandyi, kde jste, jdeme" a vede je k levému zadnímu východu ze sálu, poblíž něho stojím já (a odkud jsem na obrazovkách mohl sledovat jen barevné skvrny). "Kde si se ztratil?" promluvil na mě O* a pokračoval s dětmi ven k tramvajové konečné.

Než jsem se vyhrabal ze sálu já, byla už většina děcek pryč a na krajinu se začal snášet večer. Zde to mělo jednu nepříjemnou souhru s tím, že vždy navečer se místní policista "zbláznil" (aby se pak ráno zase "probral" k normálu) a prováděl ošklivé věci a já si to měl zažít na vlastní kůži. Jedu sám v posledním voze a tramvaj plynule sjíždí z nejzadnější koleje směrem dolů, kde se napojují další koleje z konečné. Až se napojila poslední kolej, byla již trat blízko restauračního zařízení, kde pod slunečníkem seděl náš, už "poblázněný" polda, který vždy v noci ovládal celé okolí a rozhodně se mu nelíbilo, že se já vezu v tramvaji. Střelil po mě a rozbil jak boční, tak i zadní okno. Přikrčil jsem se a trať se tu začala stáčet doprava tak šikovně, že jsem měl onoho policistu přímo před sebou v onom rozstříleném zadním okně.

Následovala přestřelka jak z amerického filmu, kdy dva protivníci jsou od sebe tak blízko, že by se trefili do protivníka (a zabili) i kamenem z praku, ale ani jeden ze soupeřů není schopen toho druhého trefit, natožpak trefit pořádně. Já se částečně kreju v prostoru pod oknem.... Tramvaj se mnou ale pomalu odjíždí pryč .......

A teď ony reálie - Na táboře loni kolega O* vedl oddíl Pand, jenž v reálu měl růžovofialový odstín triček, ale to je k červené docela blízko :-) Já si je připomněl tím, že jsem sledoval loňská videa z tábora, abych podle nich nastříhal letošek (a hlavně našel nějakou inspiraci pro nastřihání). Policistu jsem si připomněl tím, že jsem se s jedním z nich pár hodin před svým snem bavil o tom, jaký rajon by si vybral kdyby mohl (dříve měl rajón v místech kde je můj byt). Tedy pokud se mi nepřipomněl jiný policista :-(