V tomto příspěvku se jenom vyplakávám, kdo jej nechce číst nechť jej přeskočí.Přiznám se, že nevím, co jsem očekával od návratu do práce po dvojtýdenní dovolené, než to, že mě bude čekat hora práce, ale to, co mě čekalo mě tedy nepěkně překvapilo.
Obvykle začínám každý den před osmou ranní na budově "B" a někdy po deváté hodině ranní už nastává čas přejít na budovu "A", protože na Béčku je vše v pořádku. V pondělí to dopadlo tak, že jsem šel na Áčko až v 15:15 a svoji kancelář jsem viděl až v 16:30.
To, že moji zástupci na Béčku udělali jen to nejnutnější jsem poměrně očekával, ale to, že jsem byl zastavován i na budově A a zahrnován pracemi, jenž mohl zvládnout i můj zástup mě překvapilo ošklivě. Respektive to přímo měl zvládnout, protože naopak já jsem pro Áčko zastupující (tedy když nemluvím o speciálních programech, jenž spadají pod mojí správu na všech budovách)
Takže v pondělí jsem si "vyčistil" Béčko od akutních problémů a totéž jsem prováděl v úterý i na Áčku.... V úterý jsem z práce doslova utekl, hned jak to bylo možné - tedy hned jak mi to pracovní řád umožnil.
Středa - stejná bída, z práce jsem odešel až v okamžiku, kdy na mě počítač začal pískat, že už je čas a "nebezpečně" mi naskakují přesčasové hodiny ...
Bál jsem se čtvrtka, kdy jsem měl jet na budovu C do jiného města. Tam moji kolegové pro jistotu vůbec o moji dovolenou nebyli - což mě stálo pouhých 90 minut běhání z místnosti do místnosti - typicky ony drobnosti co mě čekaly zvládám do patnácti minut. Jeden z kolegů, který bydlí poblíž Céčka a jezdí kolem každý den a měl tam dovést šňůru k telefonu, ji tam už vozí měsíc. No nic, budu si jí muset zabalit do kabely na příště...
