Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

pondělí 2. srpna 2010

(online) moje rozčilení

Už delší dobu se podezřívám, že buď opisuji od kamarádů, nebo prožívám podobné osudy jako ostatní (viz kolegovo rozčilení). Dnes mě mohlo klepnout z kolegů v práci.

Dobře pár měsíců nebyl problém s hesly do počítačů a do programů a dnes hned dva případy. Co mě udivuje na tom je to, že se zablokovalo heslo ale současně zřejmě i čipová karta. Jenže jak jsem se koukal já, tak kartičky zablokované "ode mě" nejsou, přesto nejdou. Že by současně s heslem kolegové zapomněli i PINy??

Je to slušná záhada, která se z 300km vzdáleného místa na dálku řeší blbě a tak jsem očekával, že zbylí kolegové toto ošéfují. No, takže už vím, že ne. To, že si kolega nepamatoval u prvního případu jak se to odblokovává, bych ještě chápal, přeci jen jsem mu to ukazoval jen jednou při nástupu k nám na pracoviště, ale že nebyl schopen postup zreprodukovat u druhého případu, ač jsem mu ho připomněl po telefonu na prvním případu mě děsí. (Parametr příkazové řádky je těžké zadat! Neuvěřitetelitelné)

Měl jsem takový vztek, až jsem udělal nějaký divný pohyb a bolí mě za krkem skoro při každém pohybu, který udělám. Sám si na to odpovídám slovy jednoho mého snu a rozčileným tónem: "Dobře ti tak!", a stejně jako v onom zmiňovaném snu posléze vychládám a snažím se nějak zmátožit tak, abych byl použitelný na celotáborovou hru. Ta začne za hodinku ...